Závislí a jejich trable

27. září 2012 v 22:58 | Zewla |  Vzpomínky
Opět přináším několik zážitků od mých závisláků. Mezi tímto a minulým článkem jsem tam byla dvakrá. Už mám dva rozhovory, jenže oba od už vyléčených. K těm závislým se dostávám pomaleji. Ti, co to už mají za sebou jsou na sebe většinou pyšní, proto jim tak nevadí o tom mluvit, jenže momentální závisláci jsou víc uzavření a konverzaci o sobě se snaží co nejvíc vyhnout. A já si je nechci znepřátelit, já se spíš chci o nich něco dozvědět, proto na to jdu pomalu.
Pokud si pamatujete z minulého článku chlápka, co na mě byl pěkně nepříjemný a pořád mě z něčeho obviňoval, mám další zážitek. Dozvěděla jsem se, že se jmenuje Míša (nebo Míča, to fakt už nevim :D). Opět jsem tam tedy byla a tentokrát měl nějakou dobrou náladu. Vždycky ke mě přišel, usmál se na mě, občas se se mnou i začal bavit. Takovou změnu jsem opravdu zrovna od něj nečekala... Potom si četl Čtyřlístek a pořád se u toho nehorázně smál, z čehož jsem samozřejmě nemohla... :D
Jenže o nějakou dobu později (tak hodina), si vzal nějaký prášek. A pak začal nadávat. Nadával na všechno. Na počasí, na blbý vařiče, který to vlastně on učil a kteří ho nějak podvedli, pak ještě nemohl najít svoje kapky do očí, tak nadával na někoho, že mu je ukradl a nakonec to dokončil tím, že začal nadávat na mrtvou vosu na parapetu, jak je odporná, nakonec ji vykopl ven. Jeho nálada se změnila o 180°prostě psycho. Nemám ponětí, co si to vzal, ale bylo to něco...

Teď už k předvčerejší návštěvě. Nejdřív tam byla nějaká nová holka. Nevím, jak se jmenuje, každopádně se vrátila z basy. Byla celkem mladá, možná o pár let starší než já. No a tak si tam tak povídali, a ona pak mluvila o tom, jak půjde poslat dopis. "No a já vždycky když házím ten dopis do schránky na hlavní poště, tak tam křičím přes celý Brno: "Haló!!! Chytejte! Posílám dopis!!! Chytejte ho tam někdo dole, posílám ho!!! Posílám dopis, chytejte ho!!!" " Tohle tam říkala ještě 20x beze srandy... Už jsem myslela, že se z ní zblázním. Raději jsem se šla podívat za Olgou. Sedla jsem si k ní a začaly jsme si povídat. Vyprávěla mi o tom, že Dobroš už nemá psa. Pokud jste někdo četl předešlý článek na toto téma, třeba si pamatujete, jak jsem psala o Dobrošovi a jeho psovi. Jak ho hrozně miluje, jak se prostě vzdá drog, aby konečně žil normálně, aby měl peníze na psí čip a podobně. Konečně měl naději, konečně se měl o koho starat a dost se na něj upnul. A teď tam přijdu a zjistím, že už psa nemá. Prý usnul a pak se probudil a pes nikde. Nikdo, kdo je zná nevěří, že by mu pes utekl a nevrátil se, pes ho měl taky moc rád, takže mu ho spíš někdo sebral. Každopádně to Dobroše dost vzalo. Zrovna mu vedoucí přinesl fotky od minula, kde se právě fotil se psem a prý držel fotky a měl až slzy v očích. Je to smutné a nevím, jak se s tím vypořádá, protože většina feťáků řeší problémy tak, že si píchnou. A občas úplně ztratí naději a rozhodnou se to skončit, což je ještě horší. No, uvidí se...
Pak jsem si s Olgou povídala o ní, že teď bydlí u kamarádky a že jsou na ni hrozně hodní, dokonce se jí snaží najít práci, ale prý někdo (nevím, jestli ta kamarádka nebo spíš její matka, kterou jsme řešily) neví, že fetuje... Tak jsem se jí ptala, jestli nechce přestat. Prý neví. Hlavně bere i její přítel, takže to je těžké. Bere pervitin. Zřejmě oba berou perník. Olga je skvělá osobnost, mám ji hrozně ráda a tak doufám, že to s ní dobře dopadne.
Pak přišla matka se dvěma dětmi. Obě děti začaly chodit do školky. Holka Magda, kluk myslím Filípek... Magda byla nějaká nachlazená, takže taková mrtvá. Povídala si se mnou a kreslila si. Filípek zas totálně hyperaktivní. Lítal tam po místnosti, skákal, dělal kotrmelce, všechno možné. Jejich matka zřejmě bere, ale mají aspoň byt a děti byly relativně pěkně oblečené a chodily do školky, takže aspoň tak.
Potom přišli dva mladší borci, tak něco přes 20... Jeden měl skate a tak na něm vozil Filípka, no šílenost. Běhal tam s ním po místnosti, úplně psycho... Další se hrabal s Olgou v hadrech. Zjistila jsem, že to je ten její přítel. Vypadal, že je tak o 20 let mladší, no nevím... Každopádně se tak hrabaly v těch hadrech, řešili to tam, já to řešila s něma. Jsou tam opravdu pěkné kousky, i značkové, prostě v obchodě jim třeba 2 ks zbydou a neví co s tím, tak to dají na potřebné a objeví se to tam. Zrovna se Olga se svým přítelem hrabali v kabátech. Její přítel vytáhne kabát, takový dlouhý, široký, když si představíte ty mafiány z těch filmů, s doutníkem v hubě, tak něco takového. Tak si to tak na sebe dal a zkoumal, jak se to zapíná. Byly tam dvě řady knoflíků, jedna na každé straně a nemohl najít ty dírky. Tak jsem mu vysvětlila, že se to zapíná na druhé straně, rovnou mu to i zapla a Olga jen dostávala výtlemy. "Tak co? Jak mi to sluší?" "No... To můžeš mít tak maximálně do parku!" a začala se opět hrozně smát. Já nejdřív nechápala, ale když to zopakovala podruhé, došlo mi to a dostala jsem totální výtlem s ní. Její přítel to pořád nechápal...

Přidal se k nám jeho kamarád, dozvěděla jsem se, že se jmenuje Benjamín. Taky se tam prohraboval v hadrech, řešili jsme skejty a tak. Pak se řešila jeho minulost. Prý je teď na pracáku, před tím dělal... I když vypadal v pohodě, dost optimisticky, navíc má rád veselé barvy a tak, tak moc optimista nebyl teda... Nejlepší byla situace, kdy si začal kreslit. Přinesli mu uhly, cosi tam čmáral a říká: "No, já zvládám si kreslit a při tom bych ještě zvládnul hrát šachy!" Začnu se smát... "Jenže už nemám s kým, kamarád, co se mnou hrával, je mrtvej." Já se smát naráz přestala. Řekl to jako nic. Je tam smrt na denním pořádku. Baví se o ní jako o běžné věci a pokaždé, když tam přijdou hlásí, kdo zase všechno umřel a nikdo nevypadá, že by ho to nějak moc vzalo. V tomhle je to tam psycho a já nikdy nevím, jak na to mám reagovat.
Pak jsme tam ještě řešili, že přijdou i příště (byli tam poprvé) a taky vytáhnul svoje básně, které mi dal na přečtení, jenže já zrovna odcházela. Nakonec to dopadlo tak, že mi řekl, že si je klidně můžu nechat, ale že to na mě bude asi moc drsné... No. já si je oskenuju a pak mu je přinesu znovu vytištěné a dají se tam na nástěnku. Každopádně začala jsem si to číst v troleju domů a ty první jsou dost těžký naturalismus... No nevím. Já básničky moc nemusím a nemůžu říct, že by tyhle byly nějak extra supr, protože básním fakt nerozumím, ale nějakým způsobem se mi to líbí a ani nevím proč. Zatím nemám povolení pro zveřejňování, takže smůla.
Dneska tak jdu po Brně a dívám se kolem a před kostelem vidím sedět muže. Nežebral, nic nedělal, jen tam zdrceně seděl a popíjel. Občas se podíval kolem. Já na něj čuměla a nemohla se rozhodnout, jestli to je Dobroš nebo ne. Asi to nebyl Dobroš, protože jsme se sobě dívali přímo do očí a nevypadalo by to, že by mě poznal, ale stejně se mě to dost dotklo, když si ho na tom místě představím...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VelííQ VelííQ | Web | 27. září 2012 v 23:33 | Reagovat

Tyhle články jsou opravdu hrozně zajímavý :) Ale je mi těch lidí docela líto... To s tím jak hraje šachy, fů... vůbec bych nevěděla co mám dělat...

2 VelííQ VelííQ | Web | 27. září 2012 v 23:34 | Reagovat

Jo a ještě to s tím psem... To je hrozný :(

3 Cassie Cassie | Web | 28. září 2012 v 1:49 | Reagovat

Páni, to je... něco. Hustý. Ty lidi maj holt posunutej žebříček morálních hodnot, třeba smrt je u nich na denním pořádku a tak už jí úplně vypouštějí... zkrátka a dobře... jsou jiní. Ale vážně, docela tě obdivuju, že tam dokážeš jít a bavit se s nimi. Jistě, musí to být zajímavé, ale také to musí být hrozně silné kafe. Respekt tobě.

4 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | Web | 28. září 2012 v 11:31 | Reagovat

Vsadím boty, že budeš mít nejobsáhlejší praktickou část semimárky z celé školy :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama