Září 2012

Závislí a jejich trable

27. září 2012 v 22:58 | Zewla |  Vzpomínky
Opět přináším několik zážitků od mých závisláků. Mezi tímto a minulým článkem jsem tam byla dvakrá. Už mám dva rozhovory, jenže oba od už vyléčených. K těm závislým se dostávám pomaleji. Ti, co to už mají za sebou jsou na sebe většinou pyšní, proto jim tak nevadí o tom mluvit, jenže momentální závisláci jsou víc uzavření a konverzaci o sobě se snaží co nejvíc vyhnout. A já si je nechci znepřátelit, já se spíš chci o nich něco dozvědět, proto na to jdu pomalu.
Pokud si pamatujete z minulého článku chlápka, co na mě byl pěkně nepříjemný a pořád mě z něčeho obviňoval, mám další zážitek. Dozvěděla jsem se, že se jmenuje Míša (nebo Míča, to fakt už nevim :D). Opět jsem tam tedy byla a tentokrát měl nějakou dobrou náladu. Vždycky ke mě přišel, usmál se na mě, občas se se mnou i začal bavit. Takovou změnu jsem opravdu zrovna od něj nečekala... Potom si četl Čtyřlístek a pořád se u toho nehorázně smál, z čehož jsem samozřejmě nemohla... :D
Jenže o nějakou dobu později (tak hodina), si vzal nějaký prášek. A pak začal nadávat. Nadával na všechno. Na počasí, na blbý vařiče, který to vlastně on učil a kteří ho nějak podvedli, pak ještě nemohl najít svoje kapky do očí, tak nadával na někoho, že mu je ukradl a nakonec to dokončil tím, že začal nadávat na mrtvou vosu na parapetu, jak je odporná, nakonec ji vykopl ven. Jeho nálada se změnila o 180°prostě psycho. Nemám ponětí, co si to vzal, ale bylo to něco...

Teď už k předvčerejší návštěvě. Nejdřív tam byla nějaká nová holka. Nevím, jak se jmenuje, každopádně se vrátila z basy. Byla celkem mladá, možná o pár let starší než já. No a tak si tam tak povídali, a ona pak mluvila o tom, jak půjde poslat dopis. "No a já vždycky když házím ten dopis do schránky na hlavní poště, tak tam křičím přes celý Brno: "Haló!!! Chytejte! Posílám dopis!!! Chytejte ho tam někdo dole, posílám ho!!! Posílám dopis, chytejte ho!!!" " Tohle tam říkala ještě 20x beze srandy... Už jsem myslela, že se z ní zblázním. Raději jsem se šla podívat za Olgou. Sedla jsem si k ní a začaly jsme si povídat. Vyprávěla mi o tom, že Dobroš už nemá psa. Pokud jste někdo četl předešlý článek na toto téma, třeba si pamatujete, jak jsem psala o Dobrošovi a jeho psovi. Jak ho hrozně miluje, jak se prostě vzdá drog, aby konečně žil normálně, aby měl peníze na psí čip a podobně. Konečně měl naději, konečně se měl o koho starat a dost se na něj upnul. A teď tam přijdu a zjistím, že už psa nemá. Prý usnul a pak se probudil a pes nikde. Nikdo, kdo je zná nevěří, že by mu pes utekl a nevrátil se, pes ho měl taky moc rád, takže mu ho spíš někdo sebral. Každopádně to Dobroše dost vzalo. Zrovna mu vedoucí přinesl fotky od minula, kde se právě fotil se psem a prý držel fotky a měl až slzy v očích. Je to smutné a nevím, jak se s tím vypořádá, protože většina feťáků řeší problémy tak, že si píchnou. A občas úplně ztratí naději a rozhodnou se to skončit, což je ještě horší. No, uvidí se...
Pak jsem si s Olgou povídala o ní, že teď bydlí u kamarádky a že jsou na ni hrozně hodní, dokonce se jí snaží najít práci, ale prý někdo (nevím, jestli ta kamarádka nebo spíš její matka, kterou jsme řešily) neví, že fetuje... Tak jsem se jí ptala, jestli nechce přestat. Prý neví. Hlavně bere i její přítel, takže to je těžké. Bere pervitin. Zřejmě oba berou perník. Olga je skvělá osobnost, mám ji hrozně ráda a tak doufám, že to s ní dobře dopadne.
Pak přišla matka se dvěma dětmi. Obě děti začaly chodit do školky. Holka Magda, kluk myslím Filípek... Magda byla nějaká nachlazená, takže taková mrtvá. Povídala si se mnou a kreslila si. Filípek zas totálně hyperaktivní. Lítal tam po místnosti, skákal, dělal kotrmelce, všechno možné. Jejich matka zřejmě bere, ale mají aspoň byt a děti byly relativně pěkně oblečené a chodily do školky, takže aspoň tak.
Potom přišli dva mladší borci, tak něco přes 20... Jeden měl skate a tak na něm vozil Filípka, no šílenost. Běhal tam s ním po místnosti, úplně psycho... Další se hrabal s Olgou v hadrech. Zjistila jsem, že to je ten její přítel. Vypadal, že je tak o 20 let mladší, no nevím... Každopádně se tak hrabaly v těch hadrech, řešili to tam, já to řešila s něma. Jsou tam opravdu pěkné kousky, i značkové, prostě v obchodě jim třeba 2 ks zbydou a neví co s tím, tak to dají na potřebné a objeví se to tam. Zrovna se Olga se svým přítelem hrabali v kabátech. Její přítel vytáhne kabát, takový dlouhý, široký, když si představíte ty mafiány z těch filmů, s doutníkem v hubě, tak něco takového. Tak si to tak na sebe dal a zkoumal, jak se to zapíná. Byly tam dvě řady knoflíků, jedna na každé straně a nemohl najít ty dírky. Tak jsem mu vysvětlila, že se to zapíná na druhé straně, rovnou mu to i zapla a Olga jen dostávala výtlemy. "Tak co? Jak mi to sluší?" "No... To můžeš mít tak maximálně do parku!" a začala se opět hrozně smát. Já nejdřív nechápala, ale když to zopakovala podruhé, došlo mi to a dostala jsem totální výtlem s ní. Její přítel to pořád nechápal...

Přidal se k nám jeho kamarád, dozvěděla jsem se, že se jmenuje Benjamín. Taky se tam prohraboval v hadrech, řešili jsme skejty a tak. Pak se řešila jeho minulost. Prý je teď na pracáku, před tím dělal... I když vypadal v pohodě, dost optimisticky, navíc má rád veselé barvy a tak, tak moc optimista nebyl teda... Nejlepší byla situace, kdy si začal kreslit. Přinesli mu uhly, cosi tam čmáral a říká: "No, já zvládám si kreslit a při tom bych ještě zvládnul hrát šachy!" Začnu se smát... "Jenže už nemám s kým, kamarád, co se mnou hrával, je mrtvej." Já se smát naráz přestala. Řekl to jako nic. Je tam smrt na denním pořádku. Baví se o ní jako o běžné věci a pokaždé, když tam přijdou hlásí, kdo zase všechno umřel a nikdo nevypadá, že by ho to nějak moc vzalo. V tomhle je to tam psycho a já nikdy nevím, jak na to mám reagovat.
Pak jsme tam ještě řešili, že přijdou i příště (byli tam poprvé) a taky vytáhnul svoje básně, které mi dal na přečtení, jenže já zrovna odcházela. Nakonec to dopadlo tak, že mi řekl, že si je klidně můžu nechat, ale že to na mě bude asi moc drsné... No. já si je oskenuju a pak mu je přinesu znovu vytištěné a dají se tam na nástěnku. Každopádně začala jsem si to číst v troleju domů a ty první jsou dost těžký naturalismus... No nevím. Já básničky moc nemusím a nemůžu říct, že by tyhle byly nějak extra supr, protože básním fakt nerozumím, ale nějakým způsobem se mi to líbí a ani nevím proč. Zatím nemám povolení pro zveřejňování, takže smůla.
Dneska tak jdu po Brně a dívám se kolem a před kostelem vidím sedět muže. Nežebral, nic nedělal, jen tam zdrceně seděl a popíjel. Občas se podíval kolem. Já na něj čuměla a nemohla se rozhodnout, jestli to je Dobroš nebo ne. Asi to nebyl Dobroš, protože jsme se sobě dívali přímo do očí a nevypadalo by to, že by mě poznal, ale stejně se mě to dost dotklo, když si ho na tom místě představím...

A první měsíc je za náma...

27. září 2012 v 22:17 | Zewla |  Vzpomínky
Ani nevím, jestli mám ještě sílu nadávat na školu. Přijde mi to trochu zbytečné, protože pokaždé, když mi v hlavě zazní slovo "škola", chce se mi mlátit hlavou o zedˇ. Beze srandy...
Shrnu to. Mám za sebou necelý měsíc. Už první den jsem umírala, ani už si nepamatuju, proč.
Po prvním týdnu jsem byla totálně naštvaná... *přemýšlí proč...* Jo, vlastně nám zadali už dva projekty do zemáku, seminárku, hromadu úkolů a písemek... Můj bratr v té době ještě neměl rozdaný ani učebnice...
Pak začaly testy. Měla jsem toho hrozně moc. Ještě jsem v pondělí měla radu časopisu, pak výtvaru, takže doma jsem byla v 8. V úterý zase feťáci, takže doma kolem 7. Pak středa, klávesy, chvílu volna a zkouška. Doma kolem půl 8. Čtvrtek trochu volnější... Pátek nákup dárku a zkouška... Podobně vypadal další týden. Pak ještě nezapomenout na pařby, každý víkend jedna.
Nejdřív první týden Hanička, kde jsme nespalyi celou noc (prokecaná noc - já, Šajda, jeden borec... :D), další den je ze mě totální zombee... Pak další víkend mám Martinu oslavu, tam jen neděle, ale celé dopoledne zkouška ještě na vystoupení, potom dojdu rovnou na oběd, pak zas zpívat a následně rovnou na oslavu. Doma jsem byla v 9... Další týden Verča - pátek, sobota. Opět jsme šly spát pozdě - kolem 4, ráno stávat tak v 8... Mimochodem, objevila jsem dalšího... další japanofilku, která byla mou obětí po celé odpoledne, večer, noc, i ráno :D Oh, řešily jsme různá témata, především AMUSE a Tennimyu a tak podobně :D Další človíček, co má rád doramata a seriály, těch moc u nás není... :D
Zpět ke škole. Na co sáhnu, to podělám. Je celkem zbytečné vyjmenovávat všechny předměty, kerý jsem podělala, jsou to skoro všechny krom dějáku a asi 3. ze kterejch jsme ještě nepsali nebo jsem nebyla zkoušená. A když myslím podělala, tak pořádně... Ještě sice nejsem ve spolužákově levelu, kerej měl 6 pětek za 2 týdny, ale zřejmě se k tomu dost blížím *počítá, kolik má pětek... 6 to zatím není....*. Velice mě sice uklidňuje, že to jebou všichni (protože se proti nám zřejmě všichni spikli, ale známky za mě nikdo nespraví, takže... Prostě potřebuju víc času na učení, ale fakt nevím, kde ho mám vzít...
Radši už o škole nemluvím... OK, mluvím...
Školní jídelna nám na začátku roku zakázala vynášet jídlo z jídelny. Chodíme až na základku, což je celkem štreka a kuchařkám se nelíbilo, že někdo rozházel šlupky po cestě ze školy, tak nám prostě zakázali vynášet jídlo z jídelny (třeba i ovoce...). Samozřejmě to zdařile bojkotujeme. Dostalo se to až do takových extrémů, že dneska jsme měli asijský rolky k obědu. Zbyli jim, tak nám je nechali rozebrat, jenže už jsme neměly čas ani chuť je hned jíst. Navíc jsme dostali ještě benán. Tak jdu nenápadně dolů do šatny pro krabičku, všechno to tam s holkama nahážem (asi tak 5 asijskejch rolek a 4 banány nahoře na krabičce) a pak to nenápadně pašujeme dolů. :D Samozřejmě z toho máme totální prču, profesoři (naši) na nás čumí jak na debily, ale jinak v poho... Pak vyběhne spolužák s banánem a řve tam venku, že ho propašoval a že je úplně hustej a protestně si kousne do banánu na schodech :D. No a za náma jdou profesoři a jeden profesor si tak drží v ruce banán a my: "Hááá!! Pan profesor pašuje banány!!! Koná trestnou činost!!!"
Pak jsem ho ještě vyfotila při činu a on se na mě škaredě podíval a říká: "Koho to fotíš??!!! Na mě nemáš povolení! Ne, že to zas někde bude, mám právníka a nebojím se ho použít!!!" *on se mě upřímě bojí kvůli školnímu časopisu... :D* "No... Haničku (ta stála za ním...)..."
Jinak si do školy nosím něco ve stylu bentó krabiček... Takže tam bude taky foto... Možná jsem na něco zapomněla, uvidím...

Moje lassagne... Asi ještě z prázdnin, ale neva...


Moje sušenky, taky ze srpna... Je tam včelička, motýlek, žabička a hrošík... :D


Haňička zvorala a pohnojila písemku...


Západ slunce...


Tohle má někdo v Tuřanech před barákem :D


Moje sváča...


Propašované jídlo z jídelny...



Pan profesor pašuje banán....

První setkání se závislými

5. září 2012 v 20:46 | Zewla |  Vzpomínky
Tak všichni teď píšou o škole a podobně, tak já budu originální a napíšu o něčem trošku jiném. A tentokrát to nebude nic japanofilního, važte si toho, to se mi v poslední době nestává...

Přeskočím tentokrát úvod, jak jsem se k tomu dostala a podobně. Takže je úterý odpoledne a já opět jedu do krizového centra na Vídeňské v Brně. Psala jsem borcovi, se kterým jsem komunikovala před tím, jestli by nebylo možné, podívat se taky jak fungují jejich skupiny a nějak se dostat do přímého kontaktu s drogově závislými. Sice to byl trošku problém, protože oni berou na brigády a podobně až od 21 a mně nebylo ještě ani 18, ale tak nakonec to zvládnul nějak ukecat, takže jsem měla povoleno zúčastnit se skupiny ve Skleníku. Seznámil mě s dalším vedoucím, mám pocit, že se jmenuje Jirka... Ten vede skupinku ve skleníku. Všechno jsme projednali, byla jsem upozorněna na všechna rizika, jako že například můžu chytit žloutenku a podobně, ale jinak že mi toho moc nehrozí, že si s nimi nemusím podávat ruku, můžu to odmítnout, taky že jim nemám dávat peníze a cigarety, načež jsem odpověděla, že stejně nekouřím, takže bych jim neměla co dát. A on na to: "No, ale ty stejně ještě nesmíš kouřit, tobě ještě nebylo 18, ne?" a já na něj hodila jen nechápavý pohled, jestli zrovna on si myslí, že tohle někdo dodržuje.... :D A pak mě zavedl do Skleníku.

Ve skleníku už jsem jednou byla, dokonce jsem si pamatovala asi tři lidi od minula. Později jsem zjistila, že ti dva se jmenují Olga a Dalibor. Ukázal mi, kam si můžu schovat věci, kde budou v bezpečí, jak to tam chodí a podobně. Teď vám popíšu Skleník. Je to velká místnost, kde je jeden dlouhý stůl, spousta židlí, na druhé straně pár samostatných stolů. Pak je tam takový stupínek, prostě zvýšený prostor, taky celkem velký (asi jako můj pokoj, když se na to tak dívám... Mám malý pokoj...), kde je koberec, a hromada krabic s oblečením a všeličím. Na druhé straně místnosti je takový bar... Vypadá to podobně jako bar, prostě tam mají kafe a spoustu druhů čaje, nějaké to nádobí, všemožné hrníčky, talíře a příbory. Potom dalších pár věcí. Dál je za barem místnost, kde je dřez, myčka, stůl a tak, tam si necháváme veci. Vedle ní je další místnost, tam je zas záchod. Tak to je skleník. Mají to tam spravené, vymalované, je to tam pěkné a tam se ti lidi schází. Já dostale pokyny, že pokud budu chtít, můžu pomáhat tím způsobem, že budu vařit těm lidem kafe nebo čaj, občas chtěli vodu na polívku a tak to všechno jim dávají zadarmo.
Nejdříve si jeden (ten nevím jak se jmenuje...) vyžádal zapnutí hudby. Přinesl si cédko Judas Priest. Tak začala konverzace. Je to fotříkova oblíbená skupina :D. Pak se řešil Marilyn Manson a další hudba... Do toho se vařily polívky. Olga s Daliborem si donesli vlastní, do toho přišel Dobroš, ten polívku neměl, ale Dalibor měl dvě, tak mu jednu dal. Olga si přinesla nějakou spešl. Přichystali jsme jim takové ty velké polévkové hrnky, tam si to dali, nalámali a začali si tam přidávat ty sáčky. Olga tam těch sáčků měla víc. Když tam dávala první, oblízla si prsty a zjistila, že to parádně pálí, tak nabídla Daliborovi, jestli má rád pálivý, tak ať si vezme ten její sáček. Ten že jo, tak si to tam všechno narval. Pak si je zalily vodou, do toho jsme vařili kafe, čaj, konvice měla co dělat, no. Ještě miska s vodou pro Dobrošova psa a bylo. Jirka přinesl sušenky, takže ještě dal na talířky sušenky a já zase přinesla čokoládu, která se rozlámala a každý si mohl vzít kolik chtěl. Já byla ještě taková zmatená. Snažila jsem se vstřebávat ty informace, zapamatovat si jména, do toho ještě to vaření čajů a podobně, takže jsem měla co dělat. Dali si polívku, u toho si povídali. Olga si tam ještě přidala pórek, co si přinesla a česnek, aby byla zdravější. Dalibor začal jíst svou polívku, jenže zjistil, že parádně pálí, takže tam u toho brečel, nadával, no všichni z něj měli lochy :D. A pak Olga přišla s nejlepším vtipem. "Hele, mám parádní peří!" Jirka se na ni začal škaredě dívat, já zkoumala reakci ostatních. No byli trošku vyjevení (pokud vím tak tam se drogy užívat nesmí a předpokládám, že si je přímo ve Skleníku ani nenabízí nebo tak...). "Nechce někdo peří?!" pokračovala. Kdo to ještě nepochopil, pervitinu se říká krom Pika taky Peří... Vytáhla si takové psaníčko z nějakých letáků. "Mám tady psaníčko..." dostala u toho taky výtlem "a v něm parádní peří!" Teď to rozdělala a bylo v něm fakt peří! Akorát ne pervitin, ale normální peří... No všichni z toho nemohli :D (Měla jsem si to vyfotit, až tam budu příště, tak se jí zeptám, jestli to psaníčko pořád ještě nemá...
Potom se dali do vybírání hader. Olga si vybírala něco pro sebe a Dalibor potřeboval něco slušňejšího na úřady. Oba nebyli nijak zas tak zle oblečení, ale prostě o sobě prohlašovali, že jsou hippies. Dalibor měl delší vlasy v culíku, už starší chlap. Olga taková menší, drobná, na sobě měla takovou dlouhou batikovanou halenu, byly tam i korálky a tak, byla fakt pěkná, taková tunika, k tomu takové ty sultánské kalhoty s tím nízkým sedem. Vlasy asi po ramena, tmavé, měla tam spletený jeden malý, tenký copánek, od pohledu příjemná, nevipadala na tom nijak extra zle. Taky byla dobře naložená, hodně komunikativní, příjemná. Tak vybírala i Daliborovi oblečení, takže jsem to měla i s módní přehlídkou. Vybírali všechny možné kombinace, Olga si tam vybrala asi deset věcí, celé to tam prohrabali, pak jsem jim pomáhala to poskládat zase zpět. No bylo tam dost pěkných kousků, to jsem musela uznat, občas něco i co bych si klidně i já na sebe vzala :D. Tam jsem se s Olgou trochu bavila. Pak jsem poslouchala Dobroše. Dozvěděla jsem se, že byl dokonce v Anglii nějakou dobu, a taky tři roky ve Francii a taky ve Španělsku, že tam má všude známý, ale že je to na houby, že chce konečně přestat a tam mu taky nepomohli... Potom si tam povídali o nové léčbě kdesi v Brně, že tam půjde Dobroš na setkání, kde prý budou hulit mařku, prý to taky pomáhá zapomenout na perník. Měl s sebou psa, vypadal moc dobře. Ještě mladý, měl páníčka zřejmě rád a páníček ho miloval. Říkal, že ho to popohání dál, že se má konečně o koho starat a že prostě chce, aby se jeho pes měl dobře, takže je to taky další důvod, proč chce konečně přestat. Po tom řešili, jak je naše zima na houby, že se prostě u nás spát na ulici s malým psem nedá, tak pro to bude muset jet zřejmě na zimu do Francie. Zřejmě si všichni říkáte, jak se asi nějaká fetka dostala do Francie. No očividně to jde, já mu to věřila, vedoucí Jirka o tom začal sám, takže mu to zřejmě taky věřil a od vyléčeného Romana, který potom přišel jsem slyšela i o jiných, co jezdili do ciziny...
Jirka fotil. Umí parádně fotit, viděla jsem spoustu jeho fotek, co tam měli rozvěšené a Dobroš chtěl taky fotku, takže Jirka fotil a fotil. Samozřejmě to musela být fotka se psem, takže pes pózoval společně s páníčkem. Pak se řešila Olga. O té jsem se dozvěděla, že se rozešla s tím "svým". Vypadala, že ji to trochu trápí, ale všichni jí říkali, že je na tom teď líp a že jí to svědčí. Dozvěděla jsem se, že jí kdysi umřel manžel, že má syna. To se taky řešilo, že porodila pořádnýho chlapa, že je velkej a silnej. No zrovna ona na to nevypadala. A Jirka zečal řešit její vztah s ním. "A jak ty o s ním máš?" Poprvé jsem si vyzkoušela psychologii v praxi, protože přišla vysloveně učebnicová odpověď, která vůbec neodpověděla na otázku. "No, on je chytrej..." "No to je dobře, ale neřeklas mi, jak ty to s ním máš..." "No... Jako... Matka ho proti mě neštve, takže je to dobrý." "Takže se stýkáte, jo?" "Jo, to je v pohodě... Třeba vysvědčení nebo tak tak to já všechno vím... Mi to ukazuje. Letos měl konečně vyznamenání (je v 8. třídě). Vždycky mu to uteklo třeba o jednu dvojku a letos konečně vyznamenání..." Trochu jsem čuměla... Já v 8. teda rozhodně vyznamenání neměla :D Nechcu rač vědět, kolik jsem měla trojek... "Tak to je pefektní, a už ví, co chce dělat?" "No, asi něco přes počítače, to ho zajímá a baví. On je spíš ten technickej typ..."
Olga žije na ulici. Matka jí prý řekla, že doma ji na zimu rozhodně nenechá. Naštěstí našla svou bundu, takže je v klidu. Je už starší, vypadá víc jak na 40, ale možná to dělá to, čím si prošla.
Roman už to má za sebou. Teď už dělá, myslím klempíře nebo tak něco. Už je dlouho čistej. Je rád, že už to má za sebou a dokonce rád sebe zkouší, takže se občas setká s těma lidma a velice ho těší, když mu někdo nabídne a on dokáže odmítnout. Jednou mu prý jeho kamarádka nadala do slabochů, když jí takhle jednou odmítl nabídku drogy. Poděkoval jí, protože se opět utvrdil v tom, že už to zvládne. Bydlí na ubytovně, platí nájem. Už je pěkně, stylově oblečený, poměrně mladý, slušelo mu to. Je rád, že se brzo snad navždy rozloučí s Káčkem (krizové centrum), protože ho už nebude potřebovat. Jirku ale mrzí, že je opouští, i když na druhou stranu je rád, ale chce, aby je navštěvoval dál jako příklad pro ostatní, že to jde zvládnout. Roman rád fotí. Příště se ještě staví, aby si mohl za fotit, Jirka mu to slíbil. Ještě mu Jirka říkal o tom, že už teď, když má práci, byt, je čistej, tak že už by si mohl najít tu manželku.
Pak tam je další. Zatím nevím, jak se jmenuje. Ten už taky vypadá dobře. Bydlí na ubytovně, platí nájem. Byl dost stylově oblečený, bylo vidět, že si na tom dal záležet. Líbilo se mi to. Přibíral, prý pracuje. Ale pořád prý na tom není tak dobře...
Potom tam byl další, ten vůbec netuším, jak se jmenuje. Zas tak dlouho tam nebyl. Ten už na tom byl hoodně špatně. Řeč zmatená, dost často jsme nechápali, co se snaží říct. Podezřívavý, já se mu taky nelíbila. Nařknul mě z toho, že se na něj škaredě dívám a že ho prohlásím za debila, že prý jsem tam za trest. Jirka ho prý zná od jeho 17. Teď vypadal tak na 50... Ale možná za to můžou drogy.
Dobroš se nakonec vzdálil, vydělávat penízky pro sebe a pro psa, aby taky mohl zvát kamarády, aby je jen nevyužíval. Jak vydělávat, to neřekl... A přišel poslední. Opět nevím jak se jmenuje. Nejmladší z nich. Vypadal tak na dvacet. Odbarvené, krátké blond vlasy, pár piercingů. Divně chodil a pohyboval se. Tak nějak se parodují gayové, ale spíš bych to tipovala na nějakou drogu. Od něj jsem se toho taky moc nedozvěděla. Zřejmě jsem se mu taky moc nelíbila. Podezřívavě se na mě díval, potom mě spíš přehlížel.

Abych pravdu řekla, líbilo se mi tam. Hromada zajímavých lidí. Moc jsem s nimi ten den přímo nemluvila, ale vidíte, kolik jsem toho o nich vypozorovala... Musela jsem odjet dřív, měla jsem pak zkoušku zpěvu. Ale příští týden tam jedu zase. To už by tam mělo být snad víc lidí, teď se to teprve rozjíždělo, první Skleník po prázdninové pauze. Na příště si mám nachystat nějaké otázky a můžu se těch, kterých budu chtít, na ně zeptat. Tak už nad tím musím začít přemýšlet. Už se tam celkem těším. Byla tam sranda a bylo to dost zvlášní.
Na druhou stranu mě to i dost učí. Podala jsem si s Dobrošem ruku. Chodím si ruce pravidelně umývat, celou dobu jsem tam nic nejedla (olizování prstů), abych nechytila žloutenku. Dávám si pozor. Jsem opatrnější obecně teď všude. Dávám si pozor na peněženku, věci, jsem podezřívavější a více si všímám lidí kolem a zkoumám je. Už se mi párkrát stalo, že jsem potkala nějaké lidi a říkala si: "Jo, tihle berou..."
Na druhou stranu zjišťuju, že do budoucna prostě potřebuji práci s lidmi. Neříkám, že přímo tohle, ale prostě si myslím, že ta psychologie je pro mě správný směr a že by mě to zřejmě bavilo. Tak jsem zvědavá. Už se těším na příští úterý...