Paření a paření...

24. června 2012 v 20:05 | Zewla |  Vzpomínky
Vrátila jsem se konečně domů a nyní se nutím napsat něco o posledních pár dnech. Nějak se toho děje moc a já to nestíhám zapisovat.
Ve čtvrtek a v pátek jsme byli v Polsku. Ve čtvrtek jsem stávala ve 3:55. Vtipné, no... Naštěstí jsem všechno zmákla, nic mi neujelo, nic jsem nezapomněla doma. Pak nastoupit do busu a jede se... A přichází první Epic fail. Vidíme, jak nám komár sedí na okně a tak jedna z nás zařve na tu druhou: "Přimáčkni toho blbýho komára! Dělej!!!" Tak už se k tomu chystám když najednou: "Tvl, on je z druhé strany toho okna!!!" no super, no :D Celý bus spí, jen já s Bábou si pořád o něčem povídáme a podobně. Pak jsme si ještě pouštěly písničky. Cesta utekla a my vystoupili v Krakově. Ten mě nijak moc nezaujal, normální velké město, něco jako Praha a tak dále. Dlouho přemýšlíme, čím je to Polsko jiný od Česka. Pak přijdeme na to, že to tam tak nesmrdí jak v Bně a podobně :D. Naštěstí nám dali odpoledne na dvě a půl hodiny rozchod. Bylo příšerné vedro a tak jsme nakonec s Šajdou skončily v parku. Bába tam kdesi vykupovala naušnice a tak jsme tam šly samy. Nejdříve náz zaplavilo stádo skejťáků. Asi tam měli nějaký sjezd, což jsme později zjistily. Smály jsme se tomu, jak tam házely držky a komentovaly to, občas jsme je obdivovaly. Řešily jsme tam všechno možné i nemožné, jak máme ve zvyku. Po nějaké době tam přišlo několik mužů, kteří si sedli na lavičku proti nám. Byli čtyři. Po nějaké době jsme začaly chápat jejich zábavu. Seděli tam a pozorovali a komentovali kolemjdoucí dívky, občas jim i něco řekli a podobně(mluvili polsky, já jim nerozuměla). Těm holkám se to očividně moc nelíbilo. Vzhledem k tomu, že jsme se na ně dívaly, tak se začali dívat i po nás... :D Něco jsme tam řešily a pak jsme se nějakým způsobem dostaly k tomu, že kdyby k nám přišly, tak by jsme je zmátly tím, že bysme jím něco řekly naším vymyšleným jazykem. Složení bylo následovné: slovo česky, slovo anglicky, slovo německy a nějaké vymyšlené slovo. Já přišla s větou: Moje cat ist fliufluí. Šajda z toho dostala totální výtlem, prý kvůli tónu hlasu, když jsem říkala to poslední slovo. Smála se asi 10 minut a nedokázala přestat. Tak jsem se k ní přidala, že... Ti borci na nás čuměli jak na vocasy, takže jsme se smály ještě víc, pak ten jeden naproti prohlásil nějakou vtipnou poznámku a oni se začali smát taky. No, pak přišla ještě nějaká další vtipná hláška, takže ten záchvat nechtěl přestat. Už si nepamatuju, co všechno jsme tam dělaly, ale bylo to super :D Ten park byl úžasnej. A mimochodem, před tím jsme asi hodinu počítaly lidi, co na sobě mají japanofilní brýle. Bylo jich 57... Dobré, že? :D Pak návrat do busu a jedeme do hotelu. Hotel vypadal celkem dobře, byla tam na pokoji koupelna i televize, takže bezva. Po 5 minutách tam byl totální bordel, klasika :D Měly jsme zřejmě přebytek energie, takže jsme tam s Šajdou pobíhaly a skákaly. Jo, a byl tam toaleťák s pejskem!!! Pak večeře. Seděly jsme u stolu já, Bába, Šajda a pak dva borci od nás ze třídy. No, konverzace se trochu zvrtla, takže jsme se bavili o hororech a pak o drogách.. Ale bylo to super. Pak natrtáme do pokoje a vidíme, že někdo zapnul bednu a my jsme to nebyly. "Co to je?!! Kdo to zapnul?!! Kdo!!! Kdo tady je?!!! Kdo?!!!" začala panikařit Šajda. "Nééé, máme tady poltergeista!!!" já. "Někdo sem vlezl!! Vypadni, my tě tu nechcem!!!" šílely jsme tam. Pak jsme si daly sprchu, nejdřív já. Zjistily jsme, že to maj fakt nedomyšlený, páč ke koupelně vedou dveře s okýnkem a sprcháč je ještě k tomu totálně průhlednej, ale neva. Pak šla Bába, na závěr Šajda. Já si tam hopsala po posteli, dělaly jsme bordel, Bába si vybalovala a najednou říká "Potřebuju si umýt jabka... Řekni Šajdě, ať si pohne, že si potřebuju umýt jabka..." "Hej Šajdo! Máš si máknout, Bába si prý chce umýt melouny!!!" "Co?" "Že si máš pohnout, páč si Bába potřebuje umýt melouny!!!" (pro pochopení pro ty, co Bábu neznají, má poněkud objemnější poprsí než třeba já...) No klasicky jsme umíraly smíchy. Pak se vrátila Šajda, natočila jsem skákací video, přišla Šárka (Šajda a Šárka je někdo jiný!) a přidala se do konverzace. Pamatuju si jen, že jsme se všechny neustále něčemu smály a totálně nám hrabalo. Pak se přivalila Šárčina spolubydlící, že se u nich v pokoji budou dívat na fotbal, což Šárku vytočilo (byly to dvoupostelové pokoje), protože ji fotbal nezajímá a do jejich pokoje se chtěla nastěhovat půlka třídy. My jsme se taky distancovaly. Zanedlouho přišla naše třídní, ptala se nás, jestli se taky jdeme dívat na fotbal. My jí vysvětlily, že teda rozhodně ne (zrovna jsme uvažovaly o tom, že si vyrobíme transparent fotbal je sračka a vyvěsíme ho před hotel...) a ona nám za to vysvětlila, že je na tom stejně a navrhla nám, jestli nechceme jít na procházku do města. Tak nakonec jsme šly. Já sem šla napůl v mém spacím oblečení, měla jsem na sobě tričko s vílou, fakt bezva :D Wieliczka byla v noci nádherná. Prošly jsme si několikrát náměstí, kde byla taková ta 3D kresba a sochy s kašnou, která pak i svítila, pak menší park, dostaly jsme se k další kašně, všechno jsme to tam několikrát prošly, bylo to super. Třídní se o nás zase něco dozvěděla, povídaly jsme jí o našich epic failech a podobně (což znamená, že v pondělí to ví celej kabinet, jsou to děsný drbny tam...). Asi kolem 10 jsme se vrátily a šly jsme pařit. Najednou vylezu na chodbu a vidím nějakýho borca, jak se na nás čumí oknem z protějšího baráku. Tak to pozorněji zkoumám a pak zjišťuju, že ještě má něco v ruce, něco jako kameru nebo tak. Přiběhnu do pokoje a prohlásím, že nás tam nějakej borec z protějšího baráku šmíruje. Holky se jdou taky mrknout, Šárka se ho začne bát. Začneme tam na něj nadávat, panika. Pak ho zkoumám víc a říkám si, že mi k té místnosti nějak nesedí. Měl tam bílo, jako kdyby se vznášel ve vzduchu. Pak přijdeme na to, že to je pravděpodobně plakát, ale Šárku to stejně děsí, takže jsme musely čekat u ní v pokoji, než se vysprchuje. Pak jsme šly náš pokoj pařit zpět do pokoje. No dělaly jsme tam děsnej bordel, jak kdyby jsme byly sjetý kdoví čím (a ještě máme všechny okno... :D). Jediné, co si pamatuju je to, že Šajda házela moje "Kokotový koule" v překladu kokosový kuličky Bábě do huby... A většinou se netrefila, takže tam byl děsnej binec, pak já jsem ještě jedla krakovskou specialitu jakési pečivo s brambůrkama a pak jsem šly rač spat, protože jsme byly totálně mrtvý. Ještě Šajda vedle slyšela někoho jít v koupelně a tak tam začala řvát: "Vypadni!!! Vypadni ty hajzle!!! Dělej!" "Na koho tam řveš?! Aby nám nezdrhnul záchod!" "Ty jo, teď jsem si živě představila, jak ten hajzl zdrhá oknem ven :D" Pak jsme tam řešily tuhle teorii a dostaly jsme se k brambůrkám na sračku. "Hele ale to je velice široký pojem, brambůrky na sračku. Má to strašně moc významů. Třeba to může znamenat, že jsou buď rozmlácený nebo že se z nich posereš. Cos teda myslela?" "No jo, teď si představ, že z nich dostaneš tu sračku a ráno poběžíš na ten záchod a on tam nebude, páč jsme ho odehnaly a bude tam jen ta díra..." Jo, fakt jsme byly střízlivý. Ještě jsme měly takový výtlemy, že nás přišli sprdnout profesoři vedle, ať si zavřem okno, že strašně řvem. Pár hodinek spánku apak zase brzo stávat. Rychle sbalit a honem na snídani. Byla skvělá. Takový menší snídaňový raut. Začínám uvažovat o tom, že zase začnu pít černý čaj s mlíkem, nějak mi zachutnal, jen nevím, co na to říká moje alergie... Narvala jsem do sebe co se do mě vešlo, zakončila jsem to chlebem s nutelou a dalším hrnkem čaje s mlékem a valila jsem pro věci. Naložily jsme to do busu a pěcha jsme se vydali do centra Weliczky do solných dolů. Bylo to tam nádherné. Fakt bomba, ještě skvělá průvodkyně, se kterou jsme si užili spoustu srandy. Ughr všechny ty hlášky... "Takže, jmenuju se Eliška a to si zapamatujte!!! Když se totiž ztratíte, tak začnete řvát: "Eliško, kde jsi? Já jsem se ztratil!!!" jasné?!" "No takže teď dávejte pozor na hlavu a dýcháme! Jeden nádech vám prodlouží život o 5 minut! A nic neolizujeme, dokud neřeknu. Sochy se nelížou, to je UNESCO. Až vám řeknu, tak můžete lízat, jinak ne!!" "No a teď můžete lízat..." ukázala nám podlahu... :DD "A dýcháme!!!" "A už jste poslední? Ne? Zase chybí pan profesor. No to je hrůza... No tak ho tady necháme a bude z něj další solná socha. Stejně máme povolené 10% ztráty, tak co..." "A pane profesoře, kde jste?!!" "Tady taky můžete lízat. Jak je vidět, tohle je oblíbené místo. Už tam někdo vylízal ďůlek..."No vážně mazec tam. Olízala jsem několik stěn, protože tam prý žádné bakterie nevydrží, ochutnala jsem solanku a všechno to tam prošla. Nádhera. Odnesla jsem si domů několik suvenýrů za pár korun, skvěle se tam nakupovalo, málem jsem tam vykoupila všechno. Pak honem ven a jedeme do Osvětimi. Očekávání byla velká. Nesmělo se tam nic jíst, kouřit, nesměli jsme mít batohy. Dostali jsme sluchátka a takovou krabičku, protože tam bylo moc lidí, tak aby jsme rozumněli naší průvodkyni. Ta průvodkyně byla docela zvláštní. Ten její výraz občas, čekala vždycky na naši reakci, občas se usmívala v ne moc vhodné chvíli. Popisovat tu přednášku to asi nedám, není to pro slabé žaludky a povahy, ale byla skvělá. Byla tam spousta fotek, předmětů a podobně, dost jsem se toho dozvěděla a zanechalo to na nás takovou atmosféru, že jsem za ty 2 hodiny a půl nepromluvila ani slovo. Někteří tam stáli s vytřeštěnýma očima, někteří s otevřenou pusou a další tam potichu slzeli, zbytek jen kroutil hlavou, jak můžou být lidi takový svině a něco takovýho mohli udělat. Pokud máte silnou povahu, tak vám velice doporučuji, abyste si tam zašli. Vážně to stojí za to. Po 5 hodinách konec. Zanechalo to na nás spoustu vzpomínek a různých pocitů... Já i Bába jsme si každá přinesly kámen. Jen tak ze země, na památku. Každá jsme šly celou cestu daleko od sebe a každou nás to napadlo zvlášť... Opravdu zajímavé, občas jsme propojené :) Pak cesta zpět, kde jsme se ládovaly bebečkama a dívali se opět na Lásku nebeskou, kterou nám tam pouštěli. Pak domů. Celou dobu nás tam natáčela naše třídní Kloaka TV. Až to Venca dodělá, strčím to sem...
Pár fotek, videa...


Jsem se nudila

moje galerie obrázků... Mrkněte se...
Kloaka TV:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máte rádi bouřky?

Ne nesnáším je. 10.9% (10)
Miluju je :-) 30.4% (28)
Ani moc ne... Nahání mi hrůzu... 13% (12)
Ale celkem jo... 14.1% (13)
Nevadí mi. 16.3% (15)
Jak kdy... 15.2% (14)

Komentáře

1 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | Web | 25. června 2012 v 15:20 | Reagovat

Jenže těma melounama jsem myslela jabka ty vole!!! :-D  :-D Ehm, no a ke koncentrákům - taky jsem byla dvě hodiny zticha, to se mi ještě nestalo. A právě mi došlo, že mám doma kousek koncentráku...vítej, deprese.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama