Červen 2012

Hledá se...

26. června 2012 v 18:25 | Zewla |  Japonsko
Sháním novou japonskou skupinu, která by se mi líbila. Potřebuju něco nového, One Ok Rock už mi nestačí. Poslouchám rock, spíš ten tvrdší a temnější, než ten sladší... Musí to být hodně kvalitní skupina, hlavní zpěvák musí umět zpívat, dobré pozadí nástrojů, jsem náročná. Hledám spíše mužskou kapelu. A moc se mi nelíbí, když mají na sobě moc šílené kostýmy a jsou příliš zmalovaní... Neznáte něco? Už začínám panikařit, chci ji, než odjedu na tábor...

Zatím jsem našla tyhle, ale jsou na mě moc sladcí... A v jednom klipu měli účesy jak Justin Bobr... Nééé...


Pak ještě tyhle, ale ti mají málo písniček...


Takže co? Nějaké doporučení? Prosííím...

Stavěčka 2012

26. června 2012 v 18:02 | Zewla |  Vzpomínky
Pokračování předešlého článku. Přijela jsem v pátek asi tak v 10 večer domů, najedla jsem se, napsala Taku-chanovi k narozeninám na blog, vyházela věci z báglu a šla spát. Ráno jsem pak v 6 ráno vstávala. Ještě jsem si musela dát sprchu, sbalit se a na závěr jsem půl hodiny hlídala sestru, skvělé. Pak honem do auta, kde jsem usínala a seděla tam se zavřenýma očima a poslouchala debatu ostatních. Pak jsme v táboře, vylezu ven a už to začíná. Uvidím Vendy, Markétu a ještě nějakou neznámou holku. Začíná to totálním výtlemem, něco tam komentujem, už nevím co. Všichni makají, jen já s Vendy jíme :D. Nejdřív jsem snědla kus malin, třešní a pak jsem to zakončila rohlíkem a kusem salámu. Pak se rozhodneme, že začneme taky makat. Jdeme zabalit jídlo, co jsme dovezli, aby nám to nesežraly miši. Nahážeme ho do takové plastové vaničky, kde je všechno možné a nemožné a rozhodneme se to obalit potravinářskou fólií. Vendy přinese takovou obrovskou potravinovou folii a začneme vaničku obalovat. Jenže další epic fail, Vendy to začne obalovat nesprávnou stranou, takže se to pak vážně blbě vymotává. Navíc je ta vanička strašně těšká, takže super. Po pauzách při záchvatech smíchu to nakonec zmáknem. Den probíhá opravdu zajímavě. Celé dopoledne makáme, povídáme si s holkama, borci tam nejsou. Tábor vypadá opravdu velice zajímavě, na mě připadne ohřívání guláše. Nejdříve zjistím, že se nedostanu ke sporáku, protože je narvaný k ledničce, takže s Vendy ho nejdříve posunujeme na lepší místo. Pak nám do něj někdo zapojí bombu, bratr Vendy nám ještě narve rouru na kotel, kde se vaří voda na umývání nádobí. Většina borců opět odjede. Zůstane tam pouze náš Kofoláč ještě s jedním (u kterého ani nevím, jak se jmenuje...). S Vendy zjistíme, že nám asi utíká plyn z bomby. Nastane panika a my se neodvažujeme zapálit sporák, abychom nevybuchly. Do toho přichází Kofoláč. Vysvětlíme mu naši paniku. Utáhne nám bombu, takže je to všechno OK. V tom spadne roura od kotlu(není se čemu divit, když to tam dával bratr Vendy...). Všemožně vymýšlíme, jak ju tam zpět narvat, nějak se nám to nedaří, pořád upadává... Navíc ji nemůžete pořád držet - začne to dost pálit. Kofoláč nakonec přijde s jakousi železnou tyčkou, ke které je přivázaný kus drátu. Tu zaboří do země a k ní přiváže rouru. Tento vynález to vydrží a roura už neupadla. My s Vendy se bavíme vytahováním česneku na kraj hrnce pro našeho V.I.P. hosta, který ještě pořád nedorazil. Nakonec dorazí... :D Oběd probíhá normálně, já si ukradla poslední rohlík, zbytek byl o chlebu. Vendy si zkonfiskovala erární ešus, já si půjčila od Markéty. Odpoledne borci zase odjeli. My se pustily do umývání nádobí. Když myslím umývání, myslím tím tři obrovské truhly plné hrnců, pokliček, příborů a vařeček a tuny dalších věcí. Já s Markétou jsme umývaly, Vendy utírala a Maruška? odvážela a přivážela na rykši a skládala z bedny do bedny. Já byla fascinovaná jarem, který jsem si kydla do vandlíku a tou mega pěnou. Strašlivě mě bavilo ji po všech stříkat a házet, takže to tam pak vypadalo, jak kdyby to někdo zasněžil... No, ostatní byli trošku mokřejší, no... Dost jsme si u toho povídaly, blbly, trvalo nám to asi tak 3 hodiny.Pak přijeli borci a začali stavět stany. Moc daleko se ale nedostali, zjistili, že nemají žádný provaz na upvnění konstrukcí na střechu. Kofoláč s Jančou ještě stavěli latrýny. Psychicky jsme je podporovaly, srašně se nám už chtělo na záchod. Tak jsme to šly prozkoumat, zjistily jsme, že už to mají, akorát chybí opět provaz na upevnění plachty kdesi. Padl návrh, že bysme mohly vytahat šňůrky z bot, jenže jsme měly všechny sandály :D Pak padl druhý návrh, že vytaháme ramínka z podprsenek, no to jsme zavrhly... Tak čekáme, jestli nám někdo přijde říct, že už je to hotové a že je vyzkoušíme. Všechny části už tam jsou. "Tak kde jsou?! Já už potřebuju se vyčůrat!!!" "Já nevim, já už taky..." "Ughr, ať si pohnou..." "Ty jo, šla bych tam, ale je mi blbý být první, kdo tu hlínu pošpiní..." "No tak nějak..." "Ty jo, já už to nevydržím, dáme si kámen, nůžky, kdo půjde první!!!" "Tak jo.." "Néé, já nechcu, to projedu..." "Kašlu na to, jdem všechny zaráz, já už to nevydržím..." "Tak jo, tak na tři..." "Raz, dva..." "Hej čekejte, mě nejdou sundat kalhoty..." "Tři..." "No, tak jsme to pokřtily..." "Pak můžem říkat, že tam třeba napršelo... Ale ten hajzlpapír nevím, jak vysvětlíme..." Odpoledne jsme ještě pomáhaly, byla jsem klasicky nahozena vodou, pak jsme ještě seděly na vytahaných sedačkách z auta (takového velkého) a Džura na nás hodil žabu... No tak jsme si zaječely, no :D Pak Vendy byla ještě nahozená u potoka, klasika, nic nového. Čekala se odplata. Džura zrovna konečně dodělal závěrečné zkoušky na vysoké, tak jsem vymyslela skvělou gratulaci. Pořádně jsem si namastila ruku svou konopnou mastí a šla jsem mu popřát. Nejdřív si ničeho nevšimnul, což mě štvalo, tak jsem se do něj utřela, což mu to už došlo. Ale na konec odplata nebyla... Vyšla jsem z toho suchá... Večer ještě Kofoláč s Vojtou stavěli jídelní střechu. No nějak jim to tam nepasovalo, furt jim to nešlo, takže tak říkám Vendy: "No tak se dívej! Aspoň teď víme, kde nám to bude padat na hlavu a kdo za to může!!!" "No my nic... Dáváme vám na to... eh, desetiletou záruku... :D" Skončili kolem půl 10, pak se šli ještě koupat. My holky s Kofoláčem (který nás zřejmě hlídal) jsme zůstali v táboře, už se nám nikam nechtělo. Zase debata, dostalo se i na naše psychopatické profesory a školu obecně. Pak jsme šly s holkama na záchod. Tma jak v pytli, musela jsem vzít mobil, aby jsme se cestou tam nezabily. Zjistily jsme, že jsou tam úplně úžasné hvězdy, tolik jsem jich snad nikde jinde neviděla. Takový totální ogasmus tam :D Ještě 3 padaly... No, pak teda jsme na louce a slyšíme, že už jdou borci, tak se tam schováme u latrýn ve tmě. Tak jdou kolem nás, najednou tam začnem ječet a vyskákáme na ně... Nějak to nefungovalo :D XD Tak nevadí, no... Pak tam zase chlastají, klasika, letos nuda, žádnej striptýz na stole... Akorát jsem se dozvěděla zajímavou příhodu. Jsou hody, kde je Kofoláč a další vedoucí. Najednou přijde Kofoláč za tím dalším vedoucím a pozve ho na panáka. Ten další vedoucí se diví, protože Kofoláč žádný alkohol nepije, ale ochotně jde. Tak si sednou k baru, objednají si ferneta. Dají si prvního panáka, pak do druhé nohy a najednou zjistí, že Kofoláč má místo ferneta kofolu :D Že to měl s barmanem domluvený... :D
S holkama to zabalíme, zabavíme Granko z hangáru a jdeme do druhého hangáru. Vendy zjistí, že za sebou sype kakao a že od něj má celý ponožky... Tak přemýšlí, co má dělat, pak prohlásí, že na to kašle, sundá si ponožky, ještě to s něma pořádně vytře a jde si oblíct nový. Pustíme se do Granka a bebeček. Po tmě... Velice zajímavá činnost. Rozhodneme se jít spát. Já zjistím, že pod zádama mám mega hrb, který mě nutí spát prakticky hlavou dolů... No bezvadné, no :D Vendy vytuhne uprostřed rozhovoru, s Markétou si povídáme ještě dlouho (taky má hrb pod zádama). Noc nestála moc za nic, ráno vstávat. Pustily jsme se do vytváření snídaňe. Borci si porovnávali mobily a hry v nich. Já se jim musela pochlubit se svou úžasnou hrou 100 floors, kde se musíte dostávat do jednoho patra za druhým. Jsou tam kola, kdy třeba musíte položit mobil na stůl, aby vybuchla bomba a dveře se otevřeli, nebo zatřepat mobilem, aby jste sejmuli žebřík a dostali se ke dveřím. Něco, co je pro většinu naprostá novinka, prostě pokrok techniky. No borci to hráli asi tak další hodinu :D Totálně hotoví z toho... Pak přijel Machec a muselo se začít makat. Dodělávaly se stany, my s Vendy jsme tam dávaly plachty. Na nás zbyla ta nejhnusnější a nejblbější, asi se budu muset někam přestěhovat... Pak honem si sbalit a padáme na vlak. Jak největší trapky s mega báglem, já mega rozchloupaný afro (už jsem nestihla najít hřeben), Vendy zas měla bordel ve vlasech, Markéta si rač dala kšiltovku. Pak dojedem do Brna, vyprovodíme Vendy na bus a jdeme do Tesca... Možete se podívat, jak jsme nakupovaly, no... Přijela jsem dom úplně mrtvá a už jsem nedělala pak nic...

Paření a paření...

24. června 2012 v 20:05 | Zewla |  Vzpomínky
Vrátila jsem se konečně domů a nyní se nutím napsat něco o posledních pár dnech. Nějak se toho děje moc a já to nestíhám zapisovat.
Ve čtvrtek a v pátek jsme byli v Polsku. Ve čtvrtek jsem stávala ve 3:55. Vtipné, no... Naštěstí jsem všechno zmákla, nic mi neujelo, nic jsem nezapomněla doma. Pak nastoupit do busu a jede se... A přichází první Epic fail. Vidíme, jak nám komár sedí na okně a tak jedna z nás zařve na tu druhou: "Přimáčkni toho blbýho komára! Dělej!!!" Tak už se k tomu chystám když najednou: "Tvl, on je z druhé strany toho okna!!!" no super, no :D Celý bus spí, jen já s Bábou si pořád o něčem povídáme a podobně. Pak jsme si ještě pouštěly písničky. Cesta utekla a my vystoupili v Krakově. Ten mě nijak moc nezaujal, normální velké město, něco jako Praha a tak dále. Dlouho přemýšlíme, čím je to Polsko jiný od Česka. Pak přijdeme na to, že to tam tak nesmrdí jak v Bně a podobně :D. Naštěstí nám dali odpoledne na dvě a půl hodiny rozchod. Bylo příšerné vedro a tak jsme nakonec s Šajdou skončily v parku. Bába tam kdesi vykupovala naušnice a tak jsme tam šly samy. Nejdříve náz zaplavilo stádo skejťáků. Asi tam měli nějaký sjezd, což jsme později zjistily. Smály jsme se tomu, jak tam házely držky a komentovaly to, občas jsme je obdivovaly. Řešily jsme tam všechno možné i nemožné, jak máme ve zvyku. Po nějaké době tam přišlo několik mužů, kteří si sedli na lavičku proti nám. Byli čtyři. Po nějaké době jsme začaly chápat jejich zábavu. Seděli tam a pozorovali a komentovali kolemjdoucí dívky, občas jim i něco řekli a podobně(mluvili polsky, já jim nerozuměla). Těm holkám se to očividně moc nelíbilo. Vzhledem k tomu, že jsme se na ně dívaly, tak se začali dívat i po nás... :D Něco jsme tam řešily a pak jsme se nějakým způsobem dostaly k tomu, že kdyby k nám přišly, tak by jsme je zmátly tím, že bysme jím něco řekly naším vymyšleným jazykem. Složení bylo následovné: slovo česky, slovo anglicky, slovo německy a nějaké vymyšlené slovo. Já přišla s větou: Moje cat ist fliufluí. Šajda z toho dostala totální výtlem, prý kvůli tónu hlasu, když jsem říkala to poslední slovo. Smála se asi 10 minut a nedokázala přestat. Tak jsem se k ní přidala, že... Ti borci na nás čuměli jak na vocasy, takže jsme se smály ještě víc, pak ten jeden naproti prohlásil nějakou vtipnou poznámku a oni se začali smát taky. No, pak přišla ještě nějaká další vtipná hláška, takže ten záchvat nechtěl přestat. Už si nepamatuju, co všechno jsme tam dělaly, ale bylo to super :D Ten park byl úžasnej. A mimochodem, před tím jsme asi hodinu počítaly lidi, co na sobě mají japanofilní brýle. Bylo jich 57... Dobré, že? :D Pak návrat do busu a jedeme do hotelu. Hotel vypadal celkem dobře, byla tam na pokoji koupelna i televize, takže bezva. Po 5 minutách tam byl totální bordel, klasika :D Měly jsme zřejmě přebytek energie, takže jsme tam s Šajdou pobíhaly a skákaly. Jo, a byl tam toaleťák s pejskem!!! Pak večeře. Seděly jsme u stolu já, Bába, Šajda a pak dva borci od nás ze třídy. No, konverzace se trochu zvrtla, takže jsme se bavili o hororech a pak o drogách.. Ale bylo to super. Pak natrtáme do pokoje a vidíme, že někdo zapnul bednu a my jsme to nebyly. "Co to je?!! Kdo to zapnul?!! Kdo!!! Kdo tady je?!!! Kdo?!!!" začala panikařit Šajda. "Nééé, máme tady poltergeista!!!" já. "Někdo sem vlezl!! Vypadni, my tě tu nechcem!!!" šílely jsme tam. Pak jsme si daly sprchu, nejdřív já. Zjistily jsme, že to maj fakt nedomyšlený, páč ke koupelně vedou dveře s okýnkem a sprcháč je ještě k tomu totálně průhlednej, ale neva. Pak šla Bába, na závěr Šajda. Já si tam hopsala po posteli, dělaly jsme bordel, Bába si vybalovala a najednou říká "Potřebuju si umýt jabka... Řekni Šajdě, ať si pohne, že si potřebuju umýt jabka..." "Hej Šajdo! Máš si máknout, Bába si prý chce umýt melouny!!!" "Co?" "Že si máš pohnout, páč si Bába potřebuje umýt melouny!!!" (pro pochopení pro ty, co Bábu neznají, má poněkud objemnější poprsí než třeba já...) No klasicky jsme umíraly smíchy. Pak se vrátila Šajda, natočila jsem skákací video, přišla Šárka (Šajda a Šárka je někdo jiný!) a přidala se do konverzace. Pamatuju si jen, že jsme se všechny neustále něčemu smály a totálně nám hrabalo. Pak se přivalila Šárčina spolubydlící, že se u nich v pokoji budou dívat na fotbal, což Šárku vytočilo (byly to dvoupostelové pokoje), protože ji fotbal nezajímá a do jejich pokoje se chtěla nastěhovat půlka třídy. My jsme se taky distancovaly. Zanedlouho přišla naše třídní, ptala se nás, jestli se taky jdeme dívat na fotbal. My jí vysvětlily, že teda rozhodně ne (zrovna jsme uvažovaly o tom, že si vyrobíme transparent fotbal je sračka a vyvěsíme ho před hotel...) a ona nám za to vysvětlila, že je na tom stejně a navrhla nám, jestli nechceme jít na procházku do města. Tak nakonec jsme šly. Já sem šla napůl v mém spacím oblečení, měla jsem na sobě tričko s vílou, fakt bezva :D Wieliczka byla v noci nádherná. Prošly jsme si několikrát náměstí, kde byla taková ta 3D kresba a sochy s kašnou, která pak i svítila, pak menší park, dostaly jsme se k další kašně, všechno jsme to tam několikrát prošly, bylo to super. Třídní se o nás zase něco dozvěděla, povídaly jsme jí o našich epic failech a podobně (což znamená, že v pondělí to ví celej kabinet, jsou to děsný drbny tam...). Asi kolem 10 jsme se vrátily a šly jsme pařit. Najednou vylezu na chodbu a vidím nějakýho borca, jak se na nás čumí oknem z protějšího baráku. Tak to pozorněji zkoumám a pak zjišťuju, že ještě má něco v ruce, něco jako kameru nebo tak. Přiběhnu do pokoje a prohlásím, že nás tam nějakej borec z protějšího baráku šmíruje. Holky se jdou taky mrknout, Šárka se ho začne bát. Začneme tam na něj nadávat, panika. Pak ho zkoumám víc a říkám si, že mi k té místnosti nějak nesedí. Měl tam bílo, jako kdyby se vznášel ve vzduchu. Pak přijdeme na to, že to je pravděpodobně plakát, ale Šárku to stejně děsí, takže jsme musely čekat u ní v pokoji, než se vysprchuje. Pak jsme šly náš pokoj pařit zpět do pokoje. No dělaly jsme tam děsnej bordel, jak kdyby jsme byly sjetý kdoví čím (a ještě máme všechny okno... :D). Jediné, co si pamatuju je to, že Šajda házela moje "Kokotový koule" v překladu kokosový kuličky Bábě do huby... A většinou se netrefila, takže tam byl děsnej binec, pak já jsem ještě jedla krakovskou specialitu jakési pečivo s brambůrkama a pak jsem šly rač spat, protože jsme byly totálně mrtvý. Ještě Šajda vedle slyšela někoho jít v koupelně a tak tam začala řvát: "Vypadni!!! Vypadni ty hajzle!!! Dělej!" "Na koho tam řveš?! Aby nám nezdrhnul záchod!" "Ty jo, teď jsem si živě představila, jak ten hajzl zdrhá oknem ven :D" Pak jsme tam řešily tuhle teorii a dostaly jsme se k brambůrkám na sračku. "Hele ale to je velice široký pojem, brambůrky na sračku. Má to strašně moc významů. Třeba to může znamenat, že jsou buď rozmlácený nebo že se z nich posereš. Cos teda myslela?" "No jo, teď si představ, že z nich dostaneš tu sračku a ráno poběžíš na ten záchod a on tam nebude, páč jsme ho odehnaly a bude tam jen ta díra..." Jo, fakt jsme byly střízlivý. Ještě jsme měly takový výtlemy, že nás přišli sprdnout profesoři vedle, ať si zavřem okno, že strašně řvem. Pár hodinek spánku apak zase brzo stávat. Rychle sbalit a honem na snídani. Byla skvělá. Takový menší snídaňový raut. Začínám uvažovat o tom, že zase začnu pít černý čaj s mlíkem, nějak mi zachutnal, jen nevím, co na to říká moje alergie... Narvala jsem do sebe co se do mě vešlo, zakončila jsem to chlebem s nutelou a dalším hrnkem čaje s mlékem a valila jsem pro věci. Naložily jsme to do busu a pěcha jsme se vydali do centra Weliczky do solných dolů. Bylo to tam nádherné. Fakt bomba, ještě skvělá průvodkyně, se kterou jsme si užili spoustu srandy. Ughr všechny ty hlášky... "Takže, jmenuju se Eliška a to si zapamatujte!!! Když se totiž ztratíte, tak začnete řvát: "Eliško, kde jsi? Já jsem se ztratil!!!" jasné?!" "No takže teď dávejte pozor na hlavu a dýcháme! Jeden nádech vám prodlouží život o 5 minut! A nic neolizujeme, dokud neřeknu. Sochy se nelížou, to je UNESCO. Až vám řeknu, tak můžete lízat, jinak ne!!" "No a teď můžete lízat..." ukázala nám podlahu... :DD "A dýcháme!!!" "A už jste poslední? Ne? Zase chybí pan profesor. No to je hrůza... No tak ho tady necháme a bude z něj další solná socha. Stejně máme povolené 10% ztráty, tak co..." "A pane profesoře, kde jste?!!" "Tady taky můžete lízat. Jak je vidět, tohle je oblíbené místo. Už tam někdo vylízal ďůlek..."No vážně mazec tam. Olízala jsem několik stěn, protože tam prý žádné bakterie nevydrží, ochutnala jsem solanku a všechno to tam prošla. Nádhera. Odnesla jsem si domů několik suvenýrů za pár korun, skvěle se tam nakupovalo, málem jsem tam vykoupila všechno. Pak honem ven a jedeme do Osvětimi. Očekávání byla velká. Nesmělo se tam nic jíst, kouřit, nesměli jsme mít batohy. Dostali jsme sluchátka a takovou krabičku, protože tam bylo moc lidí, tak aby jsme rozumněli naší průvodkyni. Ta průvodkyně byla docela zvláštní. Ten její výraz občas, čekala vždycky na naši reakci, občas se usmívala v ne moc vhodné chvíli. Popisovat tu přednášku to asi nedám, není to pro slabé žaludky a povahy, ale byla skvělá. Byla tam spousta fotek, předmětů a podobně, dost jsem se toho dozvěděla a zanechalo to na nás takovou atmosféru, že jsem za ty 2 hodiny a půl nepromluvila ani slovo. Někteří tam stáli s vytřeštěnýma očima, někteří s otevřenou pusou a další tam potichu slzeli, zbytek jen kroutil hlavou, jak můžou být lidi takový svině a něco takovýho mohli udělat. Pokud máte silnou povahu, tak vám velice doporučuji, abyste si tam zašli. Vážně to stojí za to. Po 5 hodinách konec. Zanechalo to na nás spoustu vzpomínek a různých pocitů... Já i Bába jsme si každá přinesly kámen. Jen tak ze země, na památku. Každá jsme šly celou cestu daleko od sebe a každou nás to napadlo zvlášť... Opravdu zajímavé, občas jsme propojené :) Pak cesta zpět, kde jsme se ládovaly bebečkama a dívali se opět na Lásku nebeskou, kterou nám tam pouštěli. Pak domů. Celou dobu nás tam natáčela naše třídní Kloaka TV. Až to Venca dodělá, strčím to sem...
Pár fotek, videa...


Jsem se nudila

moje galerie obrázků... Mrkněte se...
Kloaka TV:

Info o posledních pár dnech

20. června 2012 v 19:45 | Zewla |  Vzpomínky
Táákže (už zase). Seminárku mám zasebou, hotovo, konec, pravděpodobně mám za 1 (prof. říkala, že ty připomínky, které měli byli jen drobnosti na tu rozsáhlost té práce, takže super :D) i když jsem měla od oponenta navrhnuté za 2, ale včerejší obhajobu jsem zmákla. Ještě jsem tu o tom nepsala, takže abych to upřesnila: včera jsme obhajovali své seminární práce, byli jsme rozděleni do dvou tříd, podle toho, jestli práce byla sociální nebo spíše vědecká, biologická a podobně. Já byla v té druhé (i když s tím zařazením moc nesouhlasím...). Prezentace měla být tak na 5 minut, pak se konzultant a oponent měli ještě ptát a podobně. Já se klasicky trošku rozšoupla (většina měla prezentaci tak na 3 minuty, já tak na 10-15...), ale byla to celkem sranda :D. Padala spousta hlášek, moc si jich už nepamatuju, vím tak 2, možná 3... Na začátku bylo něco jako: "Myslím, že se toto téma týká nás všech, protože asi každý z nás, co tu dnes jsou někdy požil alkohol a většina už určitě něco kouřila... *výbuch smíchu z publika, hledejte dvojsmysl...* Nebudu říkat co... *další výbuch z publika, já už to taky nevydržím a začnu se smát :D* No myslela jsem tím marihuanu a tabák a ne něco jiného!!!" Pak následovalo dalších pár hlodů, ale to už si nepamatuju, ale na závěr vím, že všichni byli mrtví (nejvíc profesoři...) z mé věty: "Přínosem mé práce by také mělo být to, že donutím vedení, aby zařídili nějaké ty přednášky o drogách!" Jo, z toho byla profesorka úplně mrtvá, ještě to se mnou řešila potom, že tím jsem ji totálně dostala. Já jí za to zase popsala, jak mě dostala ona - napsala mi do posudku o mé práci, že ty dotazníky, když nebyli moje, tak tam neměly co dělat a ještě u nich nebyl zdroj na konci. Jenže ty dotazníky byly moje :D. Druhý profesor, oponent to po mé prezentaci okomentoval tak, že bych mohla psát do humoristického časopisu. Ne, fakt díky, na to nemám. Pak prohlásil, že se u mé práce opravdu pobavil, což psal i do hodnocení. No nevím, u čeho se tak pobavil, jediné, na co si pamatuju byla občasná ironie a možná pár peprných poznámek, ale všechno ve vší slušnosti a tak dále, tak nevím, no :D Pak pár dalších (no né pár, ale hodně) prezentací. Některé mě zaujaly, některé pobavily, asi tak 5 bych si jich chtěla přečíst, tak uvidíme :D Budu v tom pokračovat příští rok, i když oponent prohlásil, že na SOČku se to nehodí, ale stejně mám povoleno v tom pokračovat. Po zbytek prezentací jsem věčně někomu pouštěla prezentace na svým noťasu, ale aspoň jsem se tam mohla točit na té měkké profesorské židli :D Odpoledne jsem přišla totálně hotová domů, uvařila jsem si zeleninovou polívku a pak takovou tu tvarohovou věc... noky? s rozvařenýma jahodama a brusinkovou marmeládou. Na závěr jsem se mrkla, jestli už jsem dopsala dopis do němčiny, vyhrabala všechny učebnice a na všechno kolem jsem se vybodla. Ráno stávat, oblíknout se a valím do školy. Jen 3 předměty, ve 2 jsme nic nedělali, v čejáku jsme si jen zapisovali a pak vyhlašování. NO :D bylo to tam opravdu zajímavé... :D Klasicky jsme stály. Na konec jsme se rozhodly sednout si s Šajdou do skříně (bude foto...) a tam jsme seděly značnou část... eh... toho oceňování. Před námi stál jeden profesor, k tomu mám taky pár dobrých hlášek, ale nejsem rozhodnutá, jestli to sem napsat, protože můj blog už se před rokem dostal do rukou profesorů a nevím, jestli ho ještě pořád čtou... Hmm, tak... No prostě stál před náma a měl roztažené nohy, stál k nám zády a Šajda tak říká: "To je děsný, on takhle ze zadu vypadá, jak kdyby chčil..." no tak z toho jsem byla hotová ještě dlouho :D Pak jsme přišly na to, že když plácnem Bábu po zadku, tak tím, že se opírá o tu naši skříň, tak to udělá takový zajímavý zvuk, to bylo taky super. Nakonec jsme se tam ovívaly vším možným i nemožným a nakonec mi říká ten profesor: "Chceš, abych tě taky ovíval?" Tak mi tak spadla brada a říkám mu "Ne, dobrý, to nemusíte..." no kdo ho znají, pochopí, ten zbytek asi nic... Individuálně vysvětlím, ale ne tady... No, byla jsem oceněna za to, že píšu do školního časopisu :D Dostala jsem brašnu. Hlavně že se jedna nejmenovaná profesorka machrovala, že její třída je nejlepší, že dostala nejvíc ocenění a když jsem to počítala, tak jsme měli stejně jak ona a kdyby tam byl ještě jeden spolužák, na kterého "zapomněli" tak nás je víc :D. No, klávesy... Celou dobu jsme tam kecali, takže bezva :D Pak dolezu na zastávku, přijde jedna známá, že přijela z výletu, tak si chvíli povídáme, pak přijde ostříhaná spolužačka, tak se k nám přidá a pak ještě jedna holka z redakce, ale ta nás za chvíli opustila. Nakonec skončím s tím, že si povídám s jedním známým dalším, tentokrát s borcem, který už učí na gymplu, ale ne u nás, ale u nás studoval na gymplu, takže tam všechny zná. S ním se tak skvěle povídá, jediný starší člověk (o něco), který už nechodí na gympl, ale můžu si s ním v klidu povídat o škole :D Teď jsem doma, zdechám vedrem a jsem úplně hotová. Hodlám jít brzo spát, zítra jedeme v 5:15 dobré, že? :D Hodně toho naspím, no :D


To je ze skříně :D¨


Jsme se nudily v němině...


Nové umění, kreslení na vanu šámpónem a podobně... Jsem se nudila... :D


A ještě bonus... Nám dneska opět hrabalo :D

Ještě poznámka: Kdo by si chtěl přečíst mou seminárku, tak ať napíše do komentářů a dá tam i svůj mail, šířím jen tomu, komu chci. Vy osobně to nesmíte šířit, nesmíte mou práci zveřejnit na internetu nebo ji prohlašovat za svou, mám na ni autorská práva :D A asi tu tak možná do pondělí nebudu, tak s tím počítejte...

Pařba ve Ve... u Kláši...

14. června 2012 v 15:51 | Zewla |  Vzpomínky
Táákže... Skoro po týdnu jsem se konečně donutila něco napsat o mých narozkách a pařbě, která se konala v pátek a v sobotu, 8. a 9. června... Začínala ve 4... Já přijela domů v půl 3., což byl teda slušnej fofr... Totálně jsem nestíhala a podle toho to vypadalo... Holky nakonec všechny přijely... Usadily se u stolu a já s Šajdou jsme jim zadaly první úkol: napsat příběh, kde použijí všechny slovesa, které jsme jim zadaly. Původně to byl náš úkol do němčiny, ale to ony nevěděly... Chtěly jsme je využít, což ale nakonec nevyšlo... Ale to až potom.
Já s Šajdou jsme mezi tím chystaly megastan... Začaly jsme skládat, když přišel děda nám pomoct. Deset minut jsme se hádeli, kam patří jakýsi šráky, kde já jsem tvrdila, že patří nahoru, děda, že dolů. Myslela jsem něco jiného než on, což byl jediný problém, no :D Nakonec se nám to podařilo správně postavit a stan byl hotový. Holky už taky napsaly příběhy - 2. Zasedly jsme s Šajdou ke stolu a já zjistila, že ta hromada žrádla, co jsem tam před tím, asi před půlhodinou nanosila už tam není... Eh :D. No, příběhy byly do úkolu nepoužitelné, no nevadí... Pak jsme šly s Šajdou chystat taneční podložku a tak, ona zatím psala Uruhovi k narozkám. Nakonec přišly holky nahoru, že se jde teda na taneční podložku. Na začátku z nich půlka nechtěla na to stoupnout. Pak se začaly střídat a na konec ty, co na začátku prohlásily, že na to nestoupnou z podložky nechtěly slézt... No super, no :D Pak přišly špekáčky a následně jsme se dívaly na Black and white... Klasika... Šajda měla výročí, rok s Taku-chanem :D Minulej rok na mých naroskách jsem ji s ním seznámila, no :D
Verča s Marťou BaW ještě něviděly, já, Bába a Šajda jsme ho viděly několikrát, Haňička s Terézou asi 1, minulej rok u Haňičky... No byla to klasicky hrabárna... V jedné scéně, už vážně nevím ve které tak říkám: "Co ten Taku-chan dělá? Ukousává si ruku?" "Proč by to dělal?" "No, nevim... Třeba si ju ukousne a hodí ju do publika..." "No jasně a všichni se budou rvát o jeho ukouslou ruku..." říká Bába. O asi půlhodinu možná i víc později se Bába rozplývá: "On má tak nádherný ruce, to není možný..." "Že? Třeba až si ju ukousne, tak ti ju dá..." No... Celou dobu jsem se nad tím rozplývala... zpívala si, trsala si u toho... Haňička si pak furt zpívala Tomodačiho... Bába taky, Tereza taky... No a já občas taky :D Pak jsme se vydaly na procházku. Nejdřív klasicky na hřbitov, odpoledne pršelo, takže bylo mokro. Od hřbitova jsme chtěly jít domů, že začalo dost pršet, ale pak najednou přestalo, takže jsme se rozhodly jít dál. Procházely jsme si ulic u vlakové tratě, byla tam spousta žab. Já Šajdě vyprávěla o Kuřeti melancholikovi, knížce, kerou jsem dočetla do povinné četby... :D Marťa s Verčou se pak ještě rozhodly jen tak z hecu vyběhnout jeden kopec, kde samozřejmě hodily hubu... Pak jsme ještě potkaly auto, který nás málem zajelo a na závěr jsme si stouply k přejezdu, kde zrovna projížděl vlak a tak řvu na holky: "A máváme!!! A pořádně!!!" Tak všechny začnou mávat a pak se podíváme a někdo z nás zařve: "Ty vole, to je nákladní!!!" no samozřejmě totální výbuch smíchu, zařvaly jsme do toho "To je totální epic fail!!!" a mávaly jsme dál... :D No stálo tam auto a autobus, ti se na nás čuměli jak na... to je dost těžké odhadnout, no... Pak jdeme zpět, už jsme skoro u baráku a najednou tam nějakej nažranej borec řve z okna naší hasičky: "Kde jsi-i!!!?" tak odpovídáme: "Tady jsem!" pak se to ještě několikrát opakuje. Když už teda jdeme potichoučku domů, najednou tam ten borec začne z plných plic zpívat: "Hovínko! Hovííínko! Hovínkoooo!!!" No tak co asi myslíte, že jsme dělaly? No samozřejmě dostaly záchvat... Podařilo se nám potichu dostat domů, nezbudily jsme celej barák (bylo kolem 12...). Rozhodly jsme se pustit si Zámek v oblacích, což bylo taky super, takové na uklidnění. Pak kolem 3 ráno jsme šly spát, spaly jsme na zemi v pokoju, protože venku pršelo (ještě když jsme to chystaly, tak řvu na Bábu: "Bábo, deš s náma do trojky?" přijde matka. Pak odejde, zas říkám Bábě: "Tak co, deš s náma na trojku?!!" přijde matka, Bába opět neodpovídá :D odejde a já zas: "Tak co, Bábo, deš s náma spát ve trojce?!! A dělej, odpověz, než zas přijde matka!!!!"). Rano jsme se skoro všechny zbudily v 6... No sranda... Pak ještě Game, už nevím kerá... Jo, židličky a pak jsem je postupně vyprovázela domů... Zážitek :D Zbytek dne jsem byla naprosto nepoužitelná, chtěka jsem se učit chemii, četla jsem si ji, ale ty slova dohromady nedávaly smysl... No tak nevadí no :D

Počítače jsou svině!!!!

2. června 2012 v 9:11 | Zewla |  Moje články
Mimochodem, už několik týdnů mi nejdou psát komentáře, takže se nedivte, že tam ode mě žádné nejsou...
Hmm bezva, teď jsem zjistila, že už mi nejedou ani videa na blogu... WTF?!!!!
Tak... Přípravy na odevzdání seminárky vrcholí a mě z toho přetíkají nervy... V útery jdeme do tiskárny tam v tom městě, kde studujeme, s Šajdou, zeptat se, kolik by to stálo a jak dlouho by to trvalo, kdybychom chtěly si nechat dát naši práci do kroužkové vazby. No, chtěli to hned druhý den přinést vytištěné, aby to zmákli do pátku. Myslela jsem, že se zblízním, ani jedna jsme to ještě neměly hotové, natož pak vytištěné... Mimo to tam byl pán, který s námi, jak říká Šajda, pořád jen laškoval, takže taky skvělý :D Naprostá panika, jak jsme od nich odešly. Chyběla mi spousta věcí, neměla jsem to zkontrolovaný, děs. Nakonec jsem si pučila od Kubi noťas s Wordem, abych si tam aspoň zkontrolovala překlepy... Téměř hotovou verzi teda narvu do jejího noťasu a další hodinu to opravuju. Pak to zase narvu zpět do mého noťasu a začnu to v klídečku tisknout. Když je to tak v polovině tisknutí všimnu si, že čísla stran textu nesedí s obsahem a že se mi to celé přeformátovalo... Další záchvat paniky. Naštěstí mě napadne vytisknout obsah znovu... Barva naštěstí stačila. Pak si to další den prohlížím pořádně a zjišťuju, co tam je všechno špatně, jako třeba nadpis na konci strany, odporný odrážky a podobně. Myslela jsem, že mě klepne, jenže opravit jsem to už nemohla. Nechala jsem jim to teda dát do kroužkové vazby a s napětím čekala, jak to dopadne. Až jsem to viděla znovu, byla to hrůza... Třeba jsem se tam štvala s okrajema... Máme napsaný popis, jak okraje mají vypadat... 25 mm na levý okraj... No to je 2,5 cm... ještě centimetr přidat pravý taky 2,5 cm, no a pak horní 40 mm... 0,4 cm hmm to bude vypadat blbě, ale co... Eh, chápe někdo mou logiku? Takhle přesně jsem to totiž udělala... Fakt jako moc už na mě trochu... Kixů se objevovalo víc a víc, no prostě hrůza, na závěr mi spadla taška a ještě se ta vazba rozpadla, aby toho nebylo málo, takže to byl konec. Smířila jsem se, že to budu muset dat znova do té vazby a celý to předělat a vytisknout znovu. Počítala jsem s tím, že mi nebudou stačit papíry, tak jsem si je koupila. Chtěla jsem jet v sobotu do Brna... Dojedu dom a zjistím, že tam o víkendu nejsou v té tiskárně (tam to dělají na počkání...). Dobrý... mám 2 hodiny na to, abych to dodělala a vytiskla, pak tam za půl hoďky dojedu a ještě budu mít tak půl hoďky na to, aby mi to udělali. Dobrej plán ne? Začnu na tom makat, tak přibližně za 45 minut to mám hotový (Šajda mi ještě vytvořila anglickou anotaci, za kterou jsem jí moooc vděčná :D) a jdu teda říct dědovi, jesi mě pak hodí do toho Brna. První zádrhel, děda pil... pět minut před tím, než jsem tam došla si dal štamprdlu... Bezvadný... Fotřík je v práci, má odpolední, nikdo jinej s řidičákem není doma. Maminka mě donutí, ať zavolám dědovi druhýmu,jesi mě tam hodí... Volám babičce, ta že je děda v sadu (mega lilo, zmínila jsem se?!). Volám mu teda sama a on že teda dojede. (to už jsem byla s nervama totálně v kýblu v té době) A přišel další zádrhel. Jak začalo lít, kleknul net. To mi nijak moc nevadilo, než jsem si všimla, že s odešlým netem mi nejede ani žádný obrázek, který tam mám... Bájo, vážně. Klasicky se to ještě celý pěkně přeformátovalo, aby toho nebylo málo. Net se nerozjel, ať jsem dělala, co jsem chtěla... To už bylo všechno v prdeli, za několik minut tam měl bejt děda a já ani nezačala tisknout. Byla jsem z toho celá hotová, matka samozřejmě taky nevěděla, co s tím. Pak přijel děda. Bylo mu vysvětleno, že asi přijel zbytečně. Šel se mrknout na to, co s tím mám... No klasicky ani on nic nevyřešil (přišel do mýho pokojíčku do největšího bordelu za několik let, to bylo taky super...). Ještě jsme si tam tak hoďku o něčem různě povídali a tak... Pěkně se mi to zhroutilo, no... Tak nakonec tam asi pojedu v pondělí... Místo školy ráno... (máme to v pondělí odevzdávat) By mě zajímalo, co mi tam maminka napíše za omluvenku... Jo a ten net kleknul kvůli tomu, že vypadnul proud... Nejela nám žádná televiza, ale všechno ostatní jelo, fakt zajímavé.... Úžasná skušenost, opravdu...