Březen 2012

Ughr...

30. března 2012 v 17:04 | Zewla |  Moje články
Jak často se vám stane, že se probudíte a máte dobrou náladu? No mě moc často ne... Každopádně dnes se mi to podařilo. Vzbudím se, za chvíli zvoní budík, já ho típnu a říkám si: "Johooo!!! Dneska je sobota a můžu se konečně vyspat!!!" Nadšeně přemýšlím, co všechno musím v sobotu udělat a lehnu si, že jdu spat dál. Pak zvoní budík podruhé a já zase "Jooo!!! Už zvoní podruhé a pak už zvonit nebude! Jdu spat!!!" Pak si tak ležím a přemýšlím, jak je mým zvykem, jenže pak... "Do háje!!!! Grrr!!! Dneska je pátek!!!! Ughr!!!! >:-G" Donutím se po nějaké době vstát, pak mě ještě něco naštve. Pak když jdu do školy, už nemám náladu ani na to sprostě nadávat. Jediné, co se mi chce celý den dělat je sednout si do úplně prázdné čtvercové místnosti, kde jsou jen bílé stěny a jedna židle a celý den na ní sedět a zírat do zdi!!!! (eh, moje menší psychóza, toho si nevšímejte... Přešla jsem z naštvanosti do letargie...). První hodina čeják, řeším tam s Bábou něco, asi to, jak nám profesoři předurčili, že z nás budou chrámové prostitutky (dneska nás ředitelka nařkla z toho, že se učitelé nenechají vydírat a že pokud neuděláme sočku, tak nám neuzavřou ročník a nepustí nás dál, no tak WTF?! Pak kdo tady vydírá, že?!!!) a najednou říďa zvolá "K..." no prostě moje jméno :D (na naše losovací kolečko dal nějakej dement magnet, tzn. dneska mě vylosovalo poprvé snad za celý rok a to dokonce 2x... Musím ho sundat!!!). Zkoušení z ČJ, fakt bezva. Včera jsem si to jednou přečetla, pak jsem to zabalila, že mě to neba... Moje nálada se zase zatoulá k myšlence na ty holé bílé stěny... Každopádně zkoušení dopadlo více než dobře. Zjistila jsem, že to umím víc, než jsem si myslela a až na to, že si klasicky nepamatuju tu tunu děl (naštěstí se mě ptala jen na Nerudu, Hálka a ty profláknutá díla ostatních...), tak je to celkem v pohodě. Byla nadšená, že se to konečně někdo naučil, pochválila mě, dala mi jedničku a byla na chvíli spokojená... Než vyzkoušela dalšího. Tak samozřejmě za tu jedničku jsem ráda (začít pololetí 5 z diktátu a 3 z rozborů vět není nic pěkného, když se zrovna rozhodnete, že to z té 2 vytáhnete na 1... No, teď už tam mám 4 jedničky, takže to snad ta 2 bude :D), každopádně zajímavé bylo, že náladu mi to moc nezlepšilo... Pokračovala jsem ve svém letargickém stavu... Jenže já jsem tak ovlivnitelná osoba, že postupem času se nálada poměrně zlepšovala a dokonce jsem se za ten den dokázala i SMÁT!!! (jo, den bez smíchu zřejmě nikdy mít nebudu, nad moje možnosti... Max tak někdy o víkendu, kdy jsem doma s rodičema, to bych to možná zvládla...). Tak nic, musím jít, krásně useklý článek....

PS: Dnes jsem dostala speciální povolení od Báby, že jsem jediný člověk, který na ní může spát. Tohle vyznamenání si užívám a píšu to sem, aby to bylo někde zachované a nemohla to jen tak odvolat! :D

Družina

30. března 2012 v 16:30 | Zewla |  Vzpomínky
Už dlouho plánuji, že založím rubriku Vzpomínky. Konečně jsem se k tomu donutila. Hodlám tam psát některé z mých zajímavějších zážitků, abych je všechny nezapomněla... Takže tímhle to začíná. Není tam žádná časová linie a tak podobně. Jen úryvek z minulosti. Žádné přikrášlování, bude to tak, jak si to pamatuji.

Družina: Pamatujete si školní družinu? Předpokládám, že mnohzí z vás do ní někdy chodili. Já do družiny začala chodit až od třetí třídy. Na první pohled jsem vystupovala jako naprostý svatoušek a andílek, ale na ten druhý všichni, co mě poznali blíž ví, že jsem pořádný pošuk ďábel... Samozřejmě, musela jsem mít i parťáka... tedy parťačku, protože ve dvou se to přece jen lépe táhne. S Verčou jsme tak nějak propojené, obě dvě jsme blíženci, obě v červnu, ona je však o rok starší (já 10. a ona 13.). Oboum dvoum nám dost často hrabe, takže to podle toho vypadalo. Naše hraní v družině nemělo mezí. Vystřídaly jsme snad všechny profese a divadelně jsme odchovaly téměř všechny nadějné herce v naší době, kteří se v naší malé vesnici vyskytují :D. Teď jen pár ukázek z našich her...

Restaurace: Tak to snad zná každý. Na restauraci si muselo hrát každé dítě (pokud patříte k těm, co si na ni nikdy nehráli, tak jste prostě divní...). Avšak v družině se moc jídla, co by jsme mohly použít nevyskytovalo. Nádobí a ostatní věci tam byly, ale v našich letech ještě tak nebyly rozšířené ty plastové napodobeniny jídla, takže jsme musely vymyslet něco jiného. Nastříkaly jsme jakýsi zelený a žlutý papír na tenké proužky. Zelený byl salát, žlutý špagety. Pak přišel další nápad - plastelína. Plastelína je obecně skvělá věc. Byla to hračka, se kterou jsem si snad nejvíc vyhrála (na panenky u mě můžete zapomenout, hrála jsem si s něma max na nemocnici - celé jsem je zamotala do fášků a pak je léčila, a pak jenom s bárbínama... jo, ty jsem měla ráda :D), každopádně ze staré, smíchané plastelíny, která se v družině vyskytovala, se lépe tvoří, když má trošku měkčí konzistenci. Proto se pokaždé v zimě vyskytovala nenápadně přilepená na topení, aby se nahřála a získala tu správnou teplotu... Jenže jsme ji tam pravidelně zapomněly, že a když ji tam necháte a ona tam pěkně ztvrdne, tak se z toho paní uklízečce pak dost špatně dostává, takže z toho byl několikrát problém, že... No co :D

Nemocnice: Na nemocnici jsme si hrály nezčetněkrát. Každopádně původně normální hra na doktory, sestřičky a pacienty se postupem času vždycky nějak svrhla. Samozřejmě, že já s kamarádkou jsme musely být vždy buď sestřičky nebo doktorky že... Většinou to však odnášeli pacienti. Nejdříve museli dlouho ležet na lůžkách a léčit se (většinou jsme jim udělaly postele z španělské? eh, jak se to jmenuje? bedny... no... prostě toho...). Měli jsme však spoustu fášků a museli (občas jsme nechaly i kluky, aby hráli doktory..) jsme je samozřejmě využít, že... Takže pak to skončilo tak, že někteří chudáci měli pak přivázanou... přifáškovanou ruku ke kolenu a podobně, případně jsme najednou změnili hru a hrálo se na blázinec a pacienti pak byli přifáškovaní k židli, posteli, měli obvázanou hlavu a podobně, no.... :D

Čajovna: Pak přišlo léto a my si hráli na dvoře. A s ním přišel i nový nápad, hrát si na čajovnu. Spoustu času jsme strávily tím, že jsme vyráběly obaly na čajové sáčky a podobně, psaly jsme jídelníček, všechno jsme to měly parádně přichystané. Nejdříve jsme si hrály jako hodné holčičky, chodila k nám celá družina na čaj a my jsme je obsluhovaly. Jenže pak nás napadl název na nový čaj a to byly "Edošovy koule". Edoš byl mimochodem jeden z našich spolužáků, celá škola ho znala... Byl to pošuk, avšak trošku jiným způsobem, než my dvě... Každopádně si celá družina okamžitě začala kupovat jen čaj Edošovy koule a samozřejmě to byla příšerná sranda (ano, takhle se baví malí děti, vzpomeňte si na své dětství :D), než na to přišla naše družinářka, že... No, pak nám to samozřejmě zatrhla, neprošlo ani argument, že je to jako Mozartovy koule, tak máme Edošovy koule...

Divadla: Už jsem mluvila o tom, jak jsme odchovaly většinu herců naší doby z té naší "díry". Obě milujeme hraní, oboum nám to teď moc chybí, ale už není moc příležitost. Každopádně jako mladší jsme musely být úplně všude... Ve všech hrách u nás, já recitovala vždycky básničky na různých akcích a podobně. Každopádně nás to strašlivě bavilo a tak jsme divadla hrály i v družině. Domluvily jsme se s družinářkou, popadly pár dalších děcek, knížku, pár blbostí na kostýmy a kulisy a šlo se do tělocvičny, kde jsme měly volnou ruku. Uvedu jako příklad Císařovy nové časy. Dlouho jsme to cvičili, text byl prakticky improvizace, všechno jsme to tam samozřejmě šéfovaly, že :D Každopádně mladší kluk hrál císaře a my ho donutily, že aby to bylo autentičtější, tak si musí svlíknout i ty slipy co má na sobě, že k publiku bude stejně zády a bude mít na sobě ručník, takže stejně nikdo nic neuvidí, že. Nakonec se nechal ukecat a přišla "premiéra", kdy jsme divadlo hráli před celou družinou. Přišla ta "nahá" scéna a to bysme nebyly my, potvory, že, takže jsme mu samozřejmě ten ručník strhly (ne, jen tak ze srandy, stejně byl ke všem zády a tak dále)... No každopádně z toho byl mezi děckama v publiku poprask, všichni se váleli na zemi smíchy a na konci jsme měli dvakrát větší potlesk, než normálně :D. Vzpomínky z dětství jsou vážně vtipné, zvlášť, když to pak rozebíráte s tím klukem, kterýho jste takhle "ztrapnily"... No, do teď jsme kamarádi a nedávno jsme se tomu pořádně zasmáli :D. Takže asi tak, pokračování někdy příště...

Dětskýma očima...

23. března 2012 v 23:49 | Zewla |  Moje články
Když jsem byla malá, bylo všechno mnohem jednodušší... No, dobře... Ne mnohem, ale aspoň o trochu ano. Nemusela jsem se starat o to, co si vezmu další den do školky, protože mi to nachystala maminka (občas). Nemusela jsem vymýšlet, co si vezmu k večeři, protože mi ji připravila maminka (no dobře, spíš babička..). A nemusela jsem se rozčilovat nad takovými věcmi, jako je naše politika, malé platy rodičů, případně můj budoucí důchod, kterého se pravděpodobně nedožiju. Nezajímalo mě, že když já tady budu pálit ohýnek a budu si na něm opíkat buřt, nejen, že tím budu zamořovat planetu, ale ještě z toho zakouřeného, karcinogenního párku budu moct dostat rakovinu. Bylo mi jedno, že někdo zabil jen tak pro zábavu další slony, i když věděl o tom, že je to za a) zakázané a za b), že už jsou skoro vyhynulí. Bylo mi jedno, že tu nějaký další diktátor mučí a vraždí lidi. Bylo mi jedno, že je naše země přelidněná, zamořená všemi různými škodlivinami a podobně a brzy se lidstvo samo zahubí, ať už válkou nebo špatným prostředím, nedostatkem potravy a vody nebo prostě tím, že se zhroutí síť a s ní i celý svět. Jenže teď už jsem velká a zajímá mě to. Z těchto důvodů jsem přišla na pár životních mouder.
Důležité je něco dělat. Cokoliv. I když jen malou věc! Nesmím to nechat plavat, že se o to postará někdo jiný...
Taky se nechci nechat nikým ovlivnit jen proto, že o tom nic nevím. V dnešní době se dají sehnat informace všude. Takže z vás nikdo nemůže dělat debila, pokud nebudete chtít.
Taky jsem se rozhodla, že nebudu mít vlastní děti. To z víc důvodů (jo VelííQ, dočkala ses :D). Jeden je, že nechci dál zamořovat zem. Zbytečnost. Proto jsem se rozhodla, že si je adoptuju. Navíc můj názor na věc je ten, že vlastním dětem dokáže dát lásku téměř každá žena, ale cizí? To už není tak jednoduché, že? Navíc tyto děti si tu lásku zaslouží ještě víc, protože už se k nim zachoval někdo tak špatně, že je opustil, případně jim rodiče zemřeli a podobně. Takže kdo si zaslouží víc lásky? Joo, chci mít takovej svůj mixík (plánuje mega dopředu, ale co, že...), malýho černouška, asiata a bílou holčičku. Hmm :D No dobře, tohle mi asi nevyjde, ale stejně... :D
Budoucí povolání? Noo sen mám, ale asi nevyjde... Tak nevadí (vadí!!! A jak moc, ale co nadělám, že...). Chtěla bych se stát lékařkou. První bod - odmaturovat na našem gymplu. Druhý - přijetí na školu (nejtěžší část, která mi asi nevyjde), třetí - vystudovat to, to už je to poslední, co si myslím, že už bych to snad dala, ale ty dva body před tím, především ten 2. jsou problém... Hmm... Strýček dělá misionářského doktora. Můj největší vzor po celý můj život a to jsem ho viděla jednou (asi před 3 rokama...). Vzal si Číňanku, teď má tak ročního syna... Projel toho už hodně, především ty problémové země. No a tahle cesta se mi líbí. Vždycky jsem byla v tomhle ohledu poněkud rebelantská. Jenže když mi nevyjde medina, tak mám dvě možnosti, co dělat: ta první je udělat si nějaký kurz, něco lehčího vystudovat a pak tam stejně odjet, jenže to by se asi nelíbilo našim... nebo ta druhá a to dělat něco úplně jiného a to fakt nemám nejmenší poňetí co. Takže smůla. Na tomhle bodu se moje celá podstata zhroutí... Smůla...
Vím, že tyhle moje "zásady" se pravděpodobně změní, za pár let budu říkat něco jiného a budu vzpomínat, jak jsem byla blbá, ale aspoň prozatím si za nimi stojím. Tak co?!

Kony

10. března 2012 v 18:52 | Zewla |  Moje články
Náhodou jsem narazila na tohle video (na Twitteru Iana...) a tak to samozřejmě musím sdílet. Podstata je jasná - chtějí, aby všichni věděli, kdo Kony je, aby se vědělo o tom, co dělá. Tak proč jim v tom nepomoct? Pokud si vzpomínám, něco takovýho jsme řešili v zemáku. Nevím, jestli zrovna tuto zemi, ale situace tam byla každopádně stejná... Je to děs, co se na tom světě děje a ještě tomu většina lidí nevěnuje pozornost... Když si tady Hitler vyvražďoval židy a všechny kolem, tak se z toho mohli všichni zbláznit a o nás Češích se říká, že jsme z toho hotoví ještě teď. Místo toho se jinde ve světě děje něco dost podobného a nikde, krom zůčastněných si toho moc dlouhou dobu ani nevšimnul. Jsem ráda, že ještě existují takoví lidé, kteří chtějí pomoct, zajímá je to a nevzdávají se... Prosím sdílejte


Ironside - Holly Black

9. března 2012 v 21:47 | Zewla |  Knihy
Konečně!!! Nedávno (nemám páru, jak je to dlouho...) jsem se konečně pustila do čtení Ironside. Abych to uvedla na pravou míru, zkoušela jsem to číst aspoň 6x, ale vždycky jsem s tím po nějaké době musela seknout, protože mě strašlivě iritovalo, že jsem všemu nerozumněla a překládání se slovníkem bylo moc zdlouhavé. Nejdříve jsem překládala s překladačem (mám super překladač v mobilu, který mě dost překvapil, protože mi tam zatím žádné slovo nechybělo...). Přelouskala jsem asi tak 3 A4. Byla to pouze minulost, která sice v předešlé knize nebyla, ale byla to minulost. Ale naprosto z toho sála ta toužená atmosfére, která mě následně donutila v tom nepřestat. Nakonec jsem se vybodla na dokonalý překlad a četla jsem si to jen tak, bez hledání slovíček. I když jsem tomu úplně nerozumněla, chápala jsem souvislosti, věděla jsem, co se tam děje, dokonce i proč a tak, takže to bylo super. A i když jsem tomu pořádně nerozumněla, tak mě ta kniha naprosto dostávala. Ta autorka má prostě dokonalý sloh, který mě do děje naprosto ponoří (i když je to v jiném jazyce a rozumím tam tak 60% věty...) a už nepustí. No a myslím v úterý jsem to dočetla a teď se s tím musím pochlubit!!! :D

UPOZORNĚNÍ! ČLÁNEK VYZRAZUJE DĚJ, ZÁPLETKU I JAK TO DOPADLO!!! (mega dlouhé, pokud vás to vysloveně nezajímá, ani nezačínejte...)
Kaye Fierchová je zdeptená tím, že někomu ukradla život. Je podvrženec. Její matka není její matka. Není člověkem. 16 let žila jako člověk, jenže jím není. Vnitřně ji to deptá. Druhým problémem je Roiben. Přikázal jí, aby do korunovace zůsala na Ironside (železné straně, prostě ve městě), protože se bojí o její bezpečí. Kaye se však rozhodne ho návštěvou překvapit a to přesně v den korunovace. Čeká na něj dlouho v jeho hmm komnatě? až usne. Když se probudí, sedí vedle ní Roiben a omluvně jí říká: "Nikdo mi něřekl, že tu jsi..." Miluje ho, miluje ho nade všechno a on se jí přizná, že je jedinou věcí, nekteré mu záleží. Jeho jediná slabina.Jediná věc, kterou chce. Kvůli tomu se s ní však po nějakou dobu nechce ukazovat na veřejnosti, všechno dělá pro její bezpečí. Na hostině při korunovaci se Kaye příšerně opije (houbovým vínem, kdyby vás to zajímalo... Nejvíc mě stejně dostane, když si vzpomenu na scénu, kde Kaye s Roibenem řeší, jaké druhy alkoholu tam vlasně mají a pak prohlásí: "Ještě mi řekni, že se tu po večerech opíjíte heřmánkovým čajem..." nebo tak nějak to bylo :D v 1. díle :D). Přijdou k ní nějaká stvoření, jejichž název jsem si nepřeložila, takže smůla... Každopádně ony (jsou to ženy) ví, kdo Kaye je a snaží se jí nějak naštvat, nelíbí se jim, že pro ni má jejich král, Roiben, takovou slabost. Kaye se nakonec posilněná alkoholem vydá před královský trůn a tam Roibenovi prohlásí, že se chce stát členem jeho dvoru (dvoru Prokletých, že :D) a Roiben jí má zadat nějaký úkol, který musí splnit. Nějakou misi, většinou nesplnitelnou. Roiben její výzvu nechce přimout, ale ostatní na dvoře ho k tomu donutí a tak rozzlobeně prohlásí: "Kaye Fierch, this is the quest that I grant. Bring me a faery that can tell an untruth and you shall sit beside me as my consort." Myslím, že si to každý dokáže přeložit sám, ale pro jistotu: "Kaye Fierch, toto je úkol, který ti přiděluji. Přines mi vílu, která může říkat nepravdu a ty se posadíš vedle mě jako moje choť." No, pak se dostala nějak pryč a další den se utápěla v depce, že byla tak blbá a něco takového říkala.

Corny má svůj vlastní problém. Už nechce být dál člověkem, především ho děsí, že ho může někdo ovládat, je někdo mnohem mocnější a silnější a takových je spousta. Někdo, jako ten mořský kůň, který zabil jeho sestru. Někdo, jako Nephamel, kterého Corny zabil... No a podobně. Proto se mu podaří před korunovací chytit jednoho malého skřítka, ze kterého (za pomocí vyhrožování a mučení...) vytáhne, jak se stát také kouzelnou bytostí. Dozví se, že nikdo, kdo se jí nenarodil nemůže být kozelným úplně, ale že na Ironside existuje jeden kluk, který slouží Silariar.

Roiben má svých starostí dost. Musí zvládnout být králem dvoru Pokletých. To obnáší postarat se o to, aby ho Silariar nějakým svým podlým plánem nesesadila, také musí všechny přesvědčit, že na tento post má žaludek (ne, nemá... :D). To obnáší i přijímání bizarních darů od svých poddaných (staré zvyky, které tu zavedla původní královna...) a podobně.

"In your name," said the creature, "I have killed seven of my brethren and kept their hooves." He emptied out a sack with a clatter.
"Why?" Roiben asked before he thought better of it, his eye drawn to the jagged chopped
bone of the ankles, the way the gore had dried black.

"I have killed a thousand mice, keeping only their tails and weaving those together into a
rug. I present it now as a tribute to your magnificence."
For the first time he could recall, Roiben had to bite the inside of his cheek to keep from
laughing. "Mice?" He looked at his chamberlain. Ruddles raised a single brow.
"Mice," said the hob, puffing out his chest.
"This is quite an effort," said Roiben. His servants rolled up the rug as the hob walked
away, looking pleased with himself.
Teď má ještě problém s Kaye. Musí ji ochránit a proto ji musí držet co nejdál od něj. Je to příliš nebezpečné...

Kaye je zdeptená z nesplnitelné mise - dokud ji nesplní, nesmí se s Roibenem vidět a samozřejmě ze svého podvodného života. Rozhodne se, že o tom dnes poví matce. Corny jede s ní. V baru je sleduje nějaká potvora, stvoření poslala Silariar. Královna se chce s Kaye sejít. Jenže nejdřív na stvoření narazí Corny. Je mu hned jasné, kdo to je a protože jde za svým cílem, tak nejdříve stvoření pořádně zřídí (myslím, že mu nastříká repelent do obličeje a pak ho sváže) a snaží se z něj dostat informace. Dozví se, že Kaye shání královna a chce se s ní setkat. Najednou se tam objeví Kaye, které se samozřejmě nelíbí, co Corny udělal tomu chudákovi, stvoření jim dává číslo, na které mají zavolat, aby se dostali k Silariar a pak taky prokleje Cornyho, načež zdrhá. Prokletí spočívá v tom, že na co Corny šáhne, to uvadne. Prokletí řeší rukavicemi... Vrátí se za matkou a Kaye jí poví o tom, kdo je... No, samozřejmě, že se její matka zděsí a bla, bla, bla s Kaye se rozhodne, že jí přinese její pravou dceru zpět... Toho chce docílit tím, že půjde na dvůr Silariar, kde se s ní setká a zároveň si vyžádá pravou Kaye, která se na královnině dvoře vyskytuje. Zavolají na číslo a seznámí se s Luisem a jeho bratrem Daveem. Luis je ten člověk, co pracuje pro Silariar, o kterém Cornymu řekl skřítek. Luis ruší různé kletby, které kouzelní provádějí na chudácích lidech, kteří je něčím naštvou. Také se snaží pomoct Cornymu, jenže jeho kletba je jako krále Midase - zruší ji jen hodně slaná voda, nejúčinnější je mořská a proto Corny vyčkává.
Roibenovi se dostaví další problémy. Silariar si na něj připraví další propracovanou léčku. Havárka trucku, rozlitý benzín, který následně hoří a spaluje všechno, co může dokáže jeho říši dost poškodit. Jeho poddaní se nemají jak bránit, mohou pouze utéct (nebo zemřít, že...). Je mu jasné, že vypukla válka. Silariar pošle po Roibenově sestře Ethine zprávu, aby se utkal s jejím rytířem v boji. Pokkud vyhraje její rytíř, bude Roiben mrtev a ona získá jeho korunu. Pokud Roiben vyhraje, bude mít po 7 let pokoj a mír. Roiben ale nesouhlasí. Přes Ethine si vyjednává, že pokud královnin rytíř prohraje, bude koruna dvoru Urozených (Silariar) patřit Ethine.
Kaye se společně s Cornym a Luisem vydává na cestu za Silariar. Musí se dostat přes jezero. Také zjistí, že jí Roiben přidal stráž, která ji měla ochraňovat. Dostanou se k Silariar, která jí poví o svém plánu. Ví, že Roiben nevyhraje a chce, aby jí odevzdal korunu a přidal se k jejímu dvoru. Potřebuje Kaye, aby mu ukázala, že Silariar není tak špatná. Kaye chce Roibena za každou cenu ochránit, takže když přijde Roiben vyjednávat, snaží se ho nějak ovlivnit. Královna ji donutí, aby použila Roibenovo jméno.
"What if I promise that I won't use the name, won't even repeat it?" Silarial said. "He
would be yours alone to command. Your toy. I would just advise you how to use him."
Kaye still said nothing. She was afraid of what would come out if she opened her mouth.
Roiben paled. "Kaye, I . . ." He closed his eyes. "Don't," he said, but she could hear
despair in his voice. It made her even angrier. It made her want to live down to his expectations.
Silarial spoke so close to Kaye's ear that it made her shiver. "You must command him,
you know. If not, I would threaten your mother, that human boy of yours, your changeling sister.
You would be persuaded. Don't feel badly about giving in now."
"Say you won't repeat it," Kaye said. "Not just 'if I promise,' the real oath."
Silarial's voice was still a whisper. "I will not speak Roiben's true name. I will not bid
him with it, nor will I repeat it to any other."
"Rath Roiben," Kaye said. He flinched and his hand went to the hilt at his belt, but it
stayed there. His eyes remained shut. Rye. The word was poised on her lips. Rath Roiben Rye.
"Riven," Kaye finished. "Rath Roiben Riven, do as I command."
He looked up at her, quickly, eyes widening with hope.
She could feel her smile grow cruel. He'd better do what she said, right then. If he didn't,
Silarial would know that Kaye had spoken the wrong name.
"Lick the Queen of the Seelie Court's hand, Rath Roiben Riven," she said. "Lick it like the dog you are."
He went down on one knee. He almost rose before he remembered himself and drew his
tongue over Silarial's palm. Shame colored his face.
She laughed and wiped her hand against her gown. "Lovely. Now what else shall we
make him do?"

Mezi tím Corny zabil toho borca, co ho proklel... Což dost naštvalo všechny na dvoru Urozených, Kaye se musela rychle spakovat, vzít Cornyho, Luise... Jenže mezi předním rytířem Silariar a Roibenem se strhe spor a následný boj. Silariar chce, aby Kaye použila Roibenovo jméno a zastavila ho, jenže tentokrát už nechce se nechat ani zdánlivě ovlivnit a proto na její rozkazy jeho falešným jménem neslyší.
Aby se Kaye a ostatní dostali ze dvora Urozených, vezme Kaye Ethine do zajetí. Tak jedině si zajistí bezpečí pro jejich rodiny...
Vrátí se domů, Kaye jde zkontrolovat, jestli jsou u nich doma všichni v pořádku. Doma se dozví, že pravá Kaye je už u své pravé matky. Kaye předpokládá, že už se nebude moci doma nikdy ukázat, avšak babička ji překvapí. Kayina matka jí totiž napovídala jinou báchorku, kde pravé tajemství samozřejmě neprozrazuje a dokonce i Kayina matka chce, aby s nimi Kaye zůstala, i když to není její pravá dcera, ale žila snimi tak dlouho, už to byla její dcera, i když ne biologická... Kaye zůstane proto doma přes noc.
Corny s Luisem a Ethine chtějí přespat u Cornyho. Cornyho matka je celá hotová, protože Corny prošvihnul vánoce a myslela si, že je mrtvý, stejně jako jeho sestra nedávno. Všechno si vysvětlí a tak tam můžou všichni tři přespat. V noci ale volají Luisovi, že mají jeho bratra a že ho vymnění za Ethine. Corny se o tom dozví a na konec souhlasí. Jenže když přivedou Ethine před karavan, kde spí, stvoření přinesou už jen mrtvé tělo Davea, Luisova bratra. Přijde na značný povyk, kdy vyběhne Cornyho matka a zhrozeně volá záchranku a podobně, ale Dave už je mrtvý. Luis je v šoku, přišel o všechno, už nemá žádnou rodinu a proto chce skoncovat se životem. Sundá Cornymu rukavici a nutí ho, aby se dotknul Luisovy tváře, aby to měl za sebou. Jenže tím, jak brečí, se Cornyho ruka dotkne slz, tzn. slané vody, tzn. konec kletby... Opět úžasně promyšlené. Vrátí se k nim Kaye, dlouho to s ní řeší... Pak ale přemýšlejí nad tím, proč Silariar nutně potřebuje Ethine... Pokud by totiž Roiben vyhrál, bylo jim jasné, že Ethine by stejně získanou korunu dala hned Silariar, proto se jim to zdálo zbytečné... A pak na to přišli. Silariar chtěla, aby tím rytířem z jejího dvora byla Ethine. Bylo jí jasné, že Roiben ji nezabije, takže bude muset zemřít on sám. Po tomto objevu to museli Roibenovi říct. Dostali se až na místo, kde přebýval, ale úplně k němu je nechtěli pustit, je, protože byli lidé, Kaye, kvůli jejímu úkolu. Kaye si ale vzpomene na svoje křídla a prostě tam doletí a donutí Roibena, aby ji vyslechl. Nejdříve však splní úkol, který jí zadal.
"I can lie," Kaye choked out, her heart beating like a drum against her skin. The ground
tilted under her feet and everyone around her went silent. She had no idea if she could pull this
off. "I can lie. I am the faery that can lie."
"That's nonsense," said Ruddles. "Prove it."
"Are you saying that I can't?" Kaye asked.
"No faery can tell an untruth."
"So," Kaye said, letting out her breath in a dizzy rush. "If I say I can lie and you say I
can't, then one of us must be telling an untruth, right? So either I am a faery that can lie, or you
are. Either way, I have completed my quest."
Prozradí mu taky plán Silariar a následně Roiben táhne do boje.
Královna jako svého rytíře vyvolí Ethine a Roiben proti ní začne bojovat. Mezi tím se Kaye snaží Silariar přesvědčit, že to Roiben udělá. Roiben sejme svou sestru na zem a řekne jí, aby zvolila někoho, komu připadne koruna po její smrti. Toho se Silariar zděsí a přeruší duel. Na to vytáhne Roiben se svými tajnými vojsky a všechno to vyřeší Ethine, která prořízne Silariar hrdlo. Do toho se vpasuje rytíř Silariar, který chce pomstít její smrt a zabít Ethine, jenže místo toho se mu do cesty postaví Roiben, kterého rytíř zraní. Vydrážděný rytíř ho opět vyzve na souboj a i když je Roiben zraněný, tak souboj přijme. Nakonec se mu podaří rytíře porazit a vyhnat ho. Takže happy end, Ethine dá korunu Roibenovi, ten je tím pádem král obou dvorů a tak to dejme tomu skončí. Na závěr si to ještě mezi sebou vyjasňuje Roiben s Kaye, taky je tam pohřeb Davea... No, pohřbívání jeho prachu do díry v zemi... Moc poetické to nebylo... :D
"You still haven't told me," he said softly.
She stretched her arms out over her head, then came to an abrupt halt in front of him.
"Told you what?"
He grinned. "How you managed to complete the quest. How you claimed to be able to
lie." "Oh. It's simple." Kaye lay down on her back on the snowy beach, looking up at him.
"This is me," she said, her voice full of mischief as she reached out with one long-fingered hand.
"See? This is me lying."
pro neznalé, v angličtině slovo lie znamená lhát, ale i ležet :D

Můj komentář: Podle mého obsahu to asi vypadá samo o sobě dost divně... Navíc dost pochybuju, že někdo, kdo nečetl první díl se vůbec pustí do čtení obsahu... No, já osobně jsem se těšila na nějaký rozkvět vztahu Kaye+Roiben, ale nějak jsem se nedočkala. Ta spisovatelka není svatoušek, její knihy se se čtenáři nepářou, dává tam všechny šťavnaté, drsné detaily, ale vztak K+R je tak strašlivě... No, krom líbání jsem se ničeho nedočkala... Nejintimnější věc byla, že se Kaye dotkla jeho krve na zádech, kdy ho po boji s tím rytířem zachytila, když málem klesnul k zemi. Vážně erotika :D Víc se tam div nerozjel Corny s Luisem než oni dva :D Jo, to mě celkem naštvalo, ale zase ten jejich vztah je tak sladkej... Taková romantika, že :D Ale chtělo by to pokračování, kterého se už asi nedočkám... Bůůů... Ale už chápu, proč to nepřeložili. Aspoň jeden důvod mají. Asi by si neporadili se slovíčkel lie :D to prostě dokonale přeložit nejde, aby to mělo stejný smysl... Ughr, já to žeru :D

Když se nedaří...

9. března 2012 v 19:10 | Zewla |  Moje články
Už jsem zapomněla, co všechno jsem chtěla psát, ale nevadí.. Dneska se mi opravdu dařilo, že... No tak se do toho pustíme.
Ráno... Vzbudím se tak ve 4 a příšerně mě bolí kotníky... Fakt nevím z čeho, den před tím jsme měli sice tělák, ale tam jsme hráli fotbal a florbal, tzn. krom běhání (jo, ve florbalu jsem byla celkem akční - jediná "míčová" hra, která mě baví *né, že by jí šla, ale baví ji*), takže fakt nevim, co ty nohy měly za problém :D. Už to vypadalo jako za starých časů, čekala jsem, kdy dostanu křeč nebo něco... (měla jsem s nohama doost velký problémy jako menší... Pravděpodobně na tom měla vinu moje alergie na mléko a mléčné výrobky a nedostatek vápníku - tzn. odvápňování kostí a to příšerně bolí... No a doktoři na to nepřišli, rvali mě na rehabky a nevím co, které byly k ničemu... Tuhle anamnézu jsem si vydedukovala sama, celkem to sedí a teď, jak už jsem se alergie dejme tomu zbavila je to v poho...) No, když ráno vstávám do školy, tak mě pro změnu bolí stehna, dobrý :D Podívám se ven, tam je všechno bílé... Bééézva (FUCK! JÁ CHCI JARO!!!!!) Takže taky super... Ve škole ze začátku celkem v poho. Pak dostanu za 5 z diktátu (vracím se po dvou letech ke svému standartu...), ale celkem mě uklidnilo, že Bába dostala za 2 (asi poprvé v životě? Nebo už po druhé, co? :D). No krom asi 2 dementních chyb, způsobených tím, že za a) to bylo dlouhý jak kráva a za b) jsem to na konci po sobě nepřečetla už, že mě opět dostala na zdvojené n a na názvy měst... Opět jsem se dozvěděla, že mám být chytřejší něž třeba mapa (v mapě je Staré Bělidlo, ale podle češtinářského hlediska je to prý Staré bělidlo - jak to mám do háje vědět?!!!), no ale nevadí... Pak jsem dostala 1- z bioly.,.. To jsem byla spokojená... :D
Pan profesor přinesl sklípkana? asi... v krabičce. Asi před týdnem jsem se rozhodla, že definitivně kašlu na svou arachnofobii, která sice byla slabší, ale léčila jsem si ji už dvakrát, takže ještě aby nebyla (pavouci jsou jediná věc, které se fakt bojím... Po zkušenosti s vosím hnízdem teď ještě nemám ráda vosy...). Navíc sklípkani mi nedělají takový problém jako ti naši hnusní šmejdi... Fůůj... Zjistila jsem, že jsem se setkala na živo se všema druhama co tu máme až na toho jedovatého... Bezvadný. Nejhnusnější byl nějaký co skákal, teď nevím, jak se jmenuje... No. Nedávno jsem se dívala na nějaký pořad a pavouci mě začali spíš zajímat, než že bych se jich děsila. Teď jsem si to mohla vyzkoušet... No, bylo to celkem v pohodě... Asi jsem se projevila jako nejzapálenější student, protože já a holky kolem mě jsme s profem pořád o něčem diskutovali :D Dokonce jsem si šáhla na svlečku pavouka... Bylo to jak samet... :D Krásné, co? :D No, ale ne, že bych se ho bála, ale spíš mi bylo tak nějak blbě od žaludku... Zajímavé...
Oběd, knihovna, sezení na lavečce se starou známou, pak se přidá Veronika, debatování, vzpomínání na staré dobré časy, bus. Jdu na poštu, koupit babánce improvizovaný dárek k narozkám (knížku sudoku a křížovek... Nebyl čas nic lepšího koupit ani vyrobit... Chtěla jsem jí dát tu divnou vázu, co jsem teď vytočila, ale předpokládala jsem, že to nestihnu... Měla narozky mít tuhle sobotu...). Pak domů a rovnou začít s uklízením, že. Matka tam pořád pobíhá, buzeruje a podobně, normálka :D Pak to okomentovala tak, že pořád čeká na to, až babánka s dědem přiveze to cukroví, že na něj má chuť. Najednou přijede děda, matka tam za ním valí, celá natěšená na cukroví. Po nějaké době tam jdu i já. Teď vidím dědu, jak úplně nervní tam něco hledá, strašně u toho nadává a prohlásí, že babička doma není, že je v nemocnici. V pondělí byla na operaci s okem, ráno ju to bolelo, jeli k doktorovi a ten si jí tam aspoň tak na týden nechal. Super a je to celý v háji. Má 60, mega oslava pro celou rodinu. Mamka obvolávala všechny příbuzný, ještě jsme honem volali kuchařovi, měl dělat sýrovou a salámovou mega mísu, naštěstí to ještě neměl nakrájené, takže OK. Teta má připravenej mega dort, fakt by mě zajímalo, co s ním udělá. Cukroví jsme museli dát zmrazit, ještě na každej druh spešl krabička, že, aby se tomu nic nestalo. Všichni počítali s oslavou (předpokládám, že všichni mají nakoupené kytky a tak a fakt nevím, co s tím udělají...), děda nervní (už se uklidnil...) a babička z toho bude určitě úplně hotová... aková ta správná babička, která musí všechny pohostit co nejlíp, dost aktivní a tak a teď jí to tak pokazí. Vážně skvělé... No, celý týden jsem prohlašovala, že se mi na tu oslavu nechce (po mononukleóze a půlroční dietě jsem tak nějak předělala svůj jídelníček a svoje chutě a teď už mě tak neláká se celej víkend jen přežírat, obsluhovat ostatní a hlídat všechny ty sourozence, bratrance, sestřenice, vlastníky a bla bla bla...). Taky to dokážu dost vycítit. Vždycky, když se to nějak podělá, tak se na to ze záhadného důvodu moc netěším... Zajímavé... No takže asi tak k dnešnímu dni... A sestra je příšerně protivná a furt řve...

Střípky z (ne)normálního života...

3. března 2012 v 19:36 | Zewla |  Moje články
Táákže. Tak jsem si vzpomněla, že mám videa a fotky z naší výtvary a už dlouho je chci někam dát. Tak jsem se k tomu konečně dostala :D

Chodíme s holkama do Večerního kreslení u nás na gymplu. Děláme tam různé věci, je to sranda, baví mě to a ještě k tomu je to zadara, takže :D No, tentokrát jsme se s Šajdou rozhodly, že půjdem na hrnčířský kruh. Bába si tam vyráběla cosi z keramiky a my si točily... :D Přidám pár fotek a videí. Většina těch videí je dost dlouhá, upozorňuji... Naše výtvory jsou opravdu skvělé :D Ještě jsem vytočila takovou podivnou vázu, která už vypadala líp, ale to jsme to ještě netočily :D Už vidím ty naštvaný lidi, kteří mě teď mají v odběru na youtube kvůli videu ze SHL (a je jich fakt hodně :D), když zjistí, že je tam nějaká totální blbost a ještě jí nerozumí ani slovo :D. No nevadí :D Přidám ještě foto našeho Tanaky... Chtěli jsme jeho foto poslat do jedné soutěže, jenže ještě není hotový a upadla mu ruka s hrnkem a tak, takže z toho asi nic nebude. Každopádně to byl největší fofr. Skončily jsme a měly jsme 15 minut na to, aby jsme ještě něco udělaly. Tak jsme se pustily s Šajdou do Tanaky. Takový fofry :D No, výsledek nic moc, ale za tak kraťičkou dobu :D Ještě jsme to tam musely uklidit a sbalit si věci a odejít, takže vážně sranda :D

Můj první pokus :D Dopadl opravdu skvěle :D


Vypadám tam fakt skvěle :D Ještě ten účes :D

Teď přichází na řadu Šajda :D

A teď přídavek :D Ano, gympláci si hrají :D


Jsme se fotily ve střešním okně :D Dobré, no :D


Šajdin první výtvor :D


Náš rychlovýtvor Tanaka... No Coment... :D


Borci ve třídě si hráli :D Můj nový spolužák... Už jsem to nestihla vyfotit znovu a líp. Ferenzy... Je celej z takovejch těch balónků ve tvaru červa :D

Ještě na závěr moje ságra, naprosto hotová z té věci... Hraje písničku z Pinocchia, úplně ju žeru (tu písničku) :D

Knihy a já 31 otázek!!!! :D

2. března 2012 v 22:51 | Zewla |  Knihy
1. Co ti četli rodiče, když jsi byla malá?
Nějak si nepamatuji, že by mi rodiče někdy četli... Spíš jsme si s bratrem každý večer pouštěli pohádky na cédéčkách v kazeťáku. Pak jsem si taky četla s babičkou a prababičkou... S prababičkou jsem se taky učila všelijaké říkanky a tak... No a pak mě fotřík učil číst, ještě než mi bylo 5 :D To je asi tak vše :D

2. Co jsi četla ve škole, jako první povinnou četbu?
Slabikář?! Ten jsem měla přečtený ještě než jsem přišla do školy, takže... :D No nevím... Vzpomínám si na něco o skřítcích ze Sněhurky od Disneyho :D Pamatuji si Lovce mamutů, Babičku na inzerát, ještě pár věcí, co už nevím jména... Jen vím, že jednu knížku jsem přečetla za odpoledne, protože jsme ji měli doma a její úryvek byl v čítance a tak jsem se rozhodla, že o tom udělám hned další den referát. Byl to můj první větší výkon, byla jsem na sebe tehdy vážně pyšná, protože jsem moc nečetla :D Ale milovala jsem Willsonku, Husí kůže, takový ty dobrodružný knihy... už nevím, jak se jmenovaly :D Ale byly dobrý... Až na gymplu jsem ale začala pořádně číst :D

3. Co tě donutili přečíst ve škole a tebe to absolutně nevzalo?
Máj. Bylo to fakt strašný... Ale k Babičce mě fakt nedonutí!!!!

4. Máš při čtení nějaký zlozvyk?
Jo, většinou si pouštím ještě písničky... Občas si ty písničky i zpívám :D Samozřejmě jen něco stylového, co se k tomu (ne)hodí :D A taky mívám u čtení záchvaty smíchu, i když to co čtu nemá být vůbec vtipné...

5. Máš při čtení nějaké zásady?
Pokud je to moje knížka, tak ji nezničit. Mám úchylku na svoje knihy, protože si je kupuju za vlastní těžce ušetřené peníze a tak se o ně pěkně starám :D Jinak se snažím nedělat 10 věcí zaráz když si čtu... To jde většinou dost těžko... :D

6. Čím zakládáš knihy?
Čímkoliv, co mám zrovna po ruce... Občas je to záložka určená pro tuto situaci, ale to jen málokdy... Raděj nechtějte vědět, čím vším už jsem si knížku založila :D

7. Kde nejraději čteš?
Moje postel je nejlepší na všechno... Pokud se se mnou teda nepropadne, že? Ale o tom až jindy... A taky na balkoně na jaře a na podzim... Když se začíná oteplovat (nebo ochlazovat na podzim) a krásně svítí sluníčko, ale není to to útočné jako v létě. Dám si na balkon deku, polštář, opřu se o zeď, zachumlám se do další deky a jsem naprosto spokojená :D

8. V jaké poloze nejčastěji čteš?
V sedě, opřená o pelest své postele, záda podložený tunou polštářů... :D

9. Dokážeš číst v dopravních prostředcích?
Samozřejmě :D Musím :D Ale občas se mi pak v autě dělá blbě, ale to jen zřídka... Každopádně v buse si čtu skoro pořád...

10. Navštěvuješ nějakou knihovnu?
Momentálně tři... Už to trochu nedávám... A stejně mi to pořád nestačí, nemají tam všechno, co bych chtěla!!! (Mahenka v Brně by se měla stydět...)

11. Kolik knih si průměrně odnášíš z knihovny?
Noo, jak kdy... Před tak 2 roky jsem si odnášela běžně tak 8 knih... Pak nebyl čas, takže se to rapidně snížilo a teď, když tělám tu naši úžasnou SOČku, tak většinou kolem 12 :D Takže tak, no :D (samé odborné blbosti, příběhy a tak... pořád to stejný téma...)

12. Vrátila jsi už knihu do knihovny bez toho, aby si jí přečetla?
Pamatuju si, když jsem to takhle udělala poprvé. Otevřela jsem knížku, přečetla jsem prních 5 stran a vůbec mě to nebavilo. Teď už to dělám běžně, protože nemám čas knížky půl hodiny zkoumat a zjišťovat, o čem jsou a jestli se mi budou líbit...

13. Chodíš častěji do knihovny, nebo do knihkupectví?
Samozřejmě, že do knihovny, když chodím do 3 :D Na knížky nejsou peníze, mám jen své vyvolené, milované, bez kterých bych se neobešla... A pak taky jednu, kterou jsem si koupila namátkou a nezačala mě bavit... Takže super...

14. Jak často vybíráš knihu podle obálky?
Hoodně mooc často :D Obálka a název je pro mě moc důležitá. Většinou jsem moc líná číst si, o čem kniha je nebo na to prostě nemám čas. Taky spisovatel je klíčová věc a momentálně i moje čeština, doporučení od ředitelky a bla, bla, bla...

15. Máš elektronickou čtečku knih?
No, nemám. Mám mobil ve kterém mám momentálně Ironside, Taku-chanův rozhovor, mou povídku s Cass a hlavonožce do bioly... To se taky počítá, ne? :D No, ale v budoucnu bych chtěla :D

16. Jak často čteš knihy mimo svůj oblíbený žánr?
Mám hodně velký rozsah, dokážu přečíst téměř cokoliv, pokud je to kvalitně napsané a zaujme mě to. Teď kvůli čtenářáku mi nic jiného nezbývá... Nemám ale ráda sci-fi, do toho mě asi nedonutí... Teď musím přečíst Seneku, to taky není moc dobrý... Ale fantasyxhoror v dobrém poměru je nejlepší :D

17. Existují knihy, kterým se vyhýbáš?
Jak říkám, sci-fi... No a pak nějaké ty série dívčích románu jako Dívky v sedlech nebo jak se to jmenuje a podobně... Ale taky jsem na takovýchto blbostech vyrostla, nebojte :D

18. Je nějaká kniha, která tě rozhněvala?
Těch je hodně. Momentálně mě štve nepřeložená Ironside... To mě totálně vytáčí...

19. Kniha, od které jsi neměla žádné očekávání, ale nakonec se ti líbila?
Těch bylo taky víc, ale já většinou očekávám :D. No ale třeba Rytíř smutné postavy (podoby? eh, nikdy si to nezapamatuju :D). Jo, toho spisovatele jsem si zamilovala díky této knížce... I když jeho Don Quijote nebyl zas tak úžasný a občas mě dost rozčilovaly některé scény. Ale když jsem zjistila, že ten spisovatel se na to díval přibližně stejně jako já, tak se mi to začalo líbit víc :D (o Donu Quijotovi fotřík prohlásil, že to byla strašná blbost a asi jediná knížka, kterou nedočetl... :D)
No a taky Životopis lorda Byrona. Byl to boj, ale dalo mi to hodně...

20. Kniha, od které jsi očekávala hodně, ale nakonec se ti vůbec nelíbila?
Magyk... Je to blbost

21. Největší knižní výzva, kterou jsi ustála?
Soupeřit ve čtení přeloženého 7. dílu Harryho na netu s kámoškama, kdo to dřív přečte. Pak jsem to měla ještě jako referát před třídou a ti chudáci si museli počkat ještě půl roku, než to u nás vyšlo :D Byl to první díl, který jsem z téhle ságy četla :D A teď Ironside, která je celá v angličtině, of course...

22. Největší knižní výzva, do které se stále bojíš jít?
Všichni píšou Bible. Hahá, já už se do toho dala!!! :D Po tom, co Byron pořád valil, že je to nejlepší dílo všech dob (a to byl z poloviny ateista...), jsem se nad sebou musela zamyslet a konečně to čtu... Pěkně popořadě. Držela jsem se rady, že je lepší začít od Nového zákona... Jo, je to lepší, Starý zákon je příšerná nuda (prvních několik stran mega dlouhej rodokmen, no komu by se to chtělo číst, že? :D). Ale jo, není to zas tak špatný :D No... Momentálně žádnou výzvu nemám. Možná dočíst toho Obchodníka se smrtí a Ironside :D

23. Kniha, kterou jsi nedokázala dočíst?
Nespavost od Kinga... Mám ji rozečtenou už 5 let a pořád nic. I když je to zajímavé, tak to prostě nedávám, je to mooc tlusté a né tak zábavné, abych to dočetla... Klasický King... Mega dlouhý úvod, kde se neděje nic důležitého, že Bábo a tvůj Salám (Salem...):D
A taky Obchodník se smrtí... Ale to dám, já si věřím :D Je to mooc dobré, ale prostě to není můj žánr...

24. Existuje kniha, kterou čteš vždy při nějaké příležitosti?
Jo, Daň peklu. Většinou mě to chytí na jaře a na podzim, moje milované období=moje nejmilovanější kniha. Ano, opět jsem ji teď začala číst (i když nevím, co první...). Zachránili mě od toho další kamarádky, které si ji chtěly přečíst, tak jsem jim ji pujčila... Hmm, doufám, že se jim to bude líbit :D Záporný názor bych asi nesnesla, jsem na tu knihu vysazená (jediná moje láska :D)... Pak ještě Deník neobyčejné 15. Napsala to nějaká neznámá česká spisovatelka, neznámá kniha a je to skvělé. Vážně. Náhodně jsem na to narazila v knihovně a taky to čtu pořád dokola. A ještě jedna... Teď si nevzpomenu, jak se jmenuje... Jinak knihy většinou víckrát nečtu :D

25. Oblíbená filmová adaptace knihy?
Mám ráda 1. Narnii. Ta se jim celkem povedla. Dvojka byla děsná a na trojku už jsem neměla odvahu se podívat. Harry Pottery jsem viděla nejdřív jako filmy, většinu... Ale některé jsou dobré, především ty první, dvojka taky... Trojka je horší, ale taky jde... Čtverka mě nebaví ani kniha ani film... No a pak už to jde z kopce... :D

26. Filmová adaptace knihy, které tě totálně zklamala?
Narnie 2... Hrůza... Harry Potter 6, především Brumbálova smrt, čekala jsem víc... A je toho ještě víc...

27. Oblíbená knižní postava?
Hah, těch je. Samozřejmě Rath Roiben Rye, můj milášek :D Snape, Sirius, Lupin (všechny mě je zabili, že?!!)... Mooc jich je :D Nicolas Flamel :D

28. Oblíbený knižný záporák?
Hmm to je otázka... Většina by řekla, že Snape, ale on není záporák...

29. Je nějaká knižní postava, která ti stojí vzorem?
Tak to nevím, vzory moc nemám...

30. A naopak nějaká, která se podle tebe chová hrozně?
Těch je taky hodně :D Dee, toho nemám ráda... Vytáčí mě Josh, no, to bych tady byla do zítřka... :D

31. Tvůj ideální manžel?
Rath Roiben Rye, samozřejmě :D Je tak strašlivě sladkej, joo :D (momentální závislost, jinak jsem úplně v pohodě...) Fakt doufám, že mi ho nezabijou :D (ještě to nedočetla... Ale moc by se nedivila...)
A pak taky Dave, že Bábo? Kdy to konečně dopíšeš, vydáš a navalíš mi to, já si to chci přečíst!!! :D

Tak asi tak.. Je to mega dlouhý, samozřejmě... :D Kdo dočetl až sem, zaslouží si zlatého bludišťáka... Můžete si ho nakreslit :D
Ukradla jsem to u Báby... :D