Říjen 2011

Cielek - kresba

22. října 2011 v 21:15 | Zewla |  Moje kresby
Táákže, konečně jsem to dočmárala. Hmm trvalo mi to doost dlouho, protože jsem neměla na kreslení moc čas. Až budu příště něco čmárat, asi si změřím, jak dlouho na tom dělám, protože to musí být hoodně dlouhá doba a celkem by mě to i zajímalo. Jinak, je to načmáráno akrilkama, pastelkama a obtáhlý lihovkou (po tom, co jsem zjistila, že ty moje původní čáry černou spešl tužkou nevidím jsem neměla jinou možnost). Ta lihovka je pěkná svině. Ještě nikdy jsem to s ní takhle nedotahovala a dokáže to dost zkazit, měla jsem s ní dost problémů, no... Jinak Cielek vypadá trochu jak elf, to nebyl účel, to dělá ta bílá barva obličeje a šedý vlasy... Hmm, teď začínám přemýšlet o tom, jak vypadal Roiben za mlada... Neřešte... Dál se proti mě spikla bílá akrilka. Zajímavé je, že černou překryla úplně v pohodě, ale z modré vznikla úplně světle modrá, což mě dost rozčilovalo, no nevadí... Je tam spousta chyb a tak, ale nevadí. Je to zajímavý vidět takhle na fotce, když normálně to má formát A2...


Ne pro školu, ale pro život se učíš!

21. října 2011 v 20:12 | Zewla |  Moje články
Tákže, tenhle článek jsem se rozhodla napsat jen tak z nudy (a taky proto, že mám depku, že tady žádný články nepíšu...), takže v něm nehledejte žádný smysl ani nic podobného. Pořád píšu, jak mě škola vysiluje (už to začíná být moc otřepané), teď chci školu vzít z trochu jiné strany.Asi to udělám opět v bodech...

Pár pozitivů (možná...) na naší škole a třídě
*Je to zdroj dobré nálady (dobře, i té špatné, ale ta dobrá pořád o trošku převažuje). 90% mé školní docházky se musím smát, trpím neustálými záchvaty smíchu a většinou mi to vydrží doost dlouho. Nejvíc se s Bábou smějeme, když se ve škole něco dos... pokazí (dostanem pětku z písemky, pokazíme písemku, něco nás totálně naštve, profesoři to už vážně přeženou...), což je vážně dost zvláštní. I když se snažím mít špatnou náladu, nejde to, protože po pěti minutách s Bábou a ostatníma se musím stejně smát, to je vážně beznadějný (už milionkrát uvěřeno) :D

*Bábin Hlodník se rychle plní. Já jsem dneska zase málem umřela. Teď přijdou nějaké hlášky a tak...

Biologie: Profesor rozebírá trepku. "Takže, další částí je buněčná řiť... *ozve se smích* Ano, i trepka má svou prcinku!" řekne profesor dost úchylným a dětinským hlasem, jak to má ve zvyku. Ze zadní lavice se ozve spolužák Trepeš s pohoršeným zakašláním a prohlášením, že on rozhodně "prcinku" nemá.

Latina: Spolužák si vyrobí takové super vylepšováky. Za bríle si zachytí z každé strany jednu ceduli. Na té první je napsáno In-> a šipka směřuje do hlavy, na té druhé Out-> a šipka směřuje ven z hlavy.

Dějepis: Paní profesorka má svátek a tak jsme jí koupili - to by jste vážně neuhodli (to není ironie) - dvě klobásky. Přijde do třídy, spolužák jí za celou třídu popřeje vše nej a předá jí klobásky. Paní prof. se rozzáří oči, nakonec se teda rozhodne, že nebude zkoušet. Na konci hodiny nám povídá o své závislosti na mase. "Víte, já kdybych měla být vegetariánkou nebo něčím takovým, tak by mě ten život prostě nebavil. To by bylo hrozný. Já sice nesnáším lidi, co mají nějakou slabost nebo závislost, ale začínám mít dojem, že bych to bez toho masa vážně nedala... :D " Před tím jsme hráli hru "Udělej scénku nějaké historické události a ostatní to musí poznat." Nejvíc se líbilo hození bomby na Hirošimu (Dvě spolužačky byly na židli, ta druhá čupěla, pak ji sejmuli s židle a "lidi" pod židlí jako vybuchli. Pak nám vprávěla o tom, že její třída kdysi předváděla 1. Pražskou defenestraci a že prostě tak vzali dva borce a vyhodili je z okna ze třídy mezi popelnice. Oni už byli dřív domluvení, ale pro všechny ostatní to byl strašný šok. Proto prý tuhle hru hraje raději se staršími studenty, ktaří už jsou v prvním patře, protože prý nikdy nemůžete vědět, co ty studenty napadne, že...

Takovýhle hlodů byla spousta, ale to bych tady byla ještě dlouho, takže pokračujeme...

*Našla jsem si tu tolik skvělých kamarádek, jaké jsem si nenašla zatím za celý svůj život. Známe se pět let a přbližně dva měsíce. Naše kamarádská sestava se od primi nezměnila. S Bábou sedíme na stejném místě už po 6 (akorát teda o lavici dozadu, ale to je detail), další kamarádky také ve stejných párech jako v primě kolem nás. Pořád si máme o čem povídat, nepamatuji si v podstatě žádnou pořádnou hádku (vím o jedné, kdy jsem nadávala, že na mě nepočkaly na obědech, zdrbaly jsme se a po minitě a půl už jsme byly zase usmířený, takže tak :D), což u těch mých ostatních kamarádek by bylo nemožné... Obecně mám ráda svou třídu. Je tam tolik skvělých lidí, ať si říká kdo chce co chce, já už to přece jen poznám (za ty roky na táborech, tolika různých akcích kde jsem byla a hlavně jsem příšerně komunikativní, takže kamkoliv vlezu, už se musím s někým seznamovat, takže mám tolik známých, že to ani není možný...), prostě je ta třída skvělá, tečka.

*Škola nám dala obrovský rozhled, to musím uznat. Ať už naše hodiny zeměpisu, kde náš profesor neustále řeší zkázu lidstva a podobně nebo snaha naší třídní dávat nám rady do života. Už jsem se rozhodla, že nebudu mít vlasní děti, protože si raději nějaké adoptuji, abych zbytečně nezamořovala planetu, rozhodně nejsem rasistka (pan profesor ze zemáku měl taky pěkný proslov o cikánech a větnamcích v našem státě, to myslím pozitivně), to už značí moje japanofílie a to, že mám za kamarádku romku z dětského domova (letošní tábor). Mám svůj názor na všechny politiky a vím, že i ten nejslušnější může být svině a taky to, že náš stát je úplně na houby (ZSV). Et cetera (latina).

*Vím, že drogy a cigarety jsou špatné a navíc naprosto zbytečné. U nás ve třídě pravidelně kouří snad jeden člověk. Schválně, kdo z vás to může o své třídě říct??? (občasně tak dohromady 3 a to nevím jistě, jestli s tím už náhodou nepřestali úplně). Navíc drogy nejsou v mém případě vůbec potřeba. Dneska jsem byla od jednoho spolužáka obviněna, že si na mé lžičce (kterou jsem na něj ukazovala) určitě rozpouštím perník, takže tak :D.

*Ughr, už jsem zapoměla, co jsem ještě chtěla, no neva... Na to, že to měl být původně krátkej článek, super... :D Už jsem dočmárala Cielka, asi ho vyfotím zejtra, až bude lepší světlo... Vypadá trochu jako elf nebo tak něco... P. S.: Lihovky jsou svině...

Eráre humánum est... (kdo to nepřeloží, znamená to Chybovat je lidské.)

Sushi ♥♥♥

15. října 2011 v 20:13 | Zewla |  Moje články
Konečně jsme se dočkaly!!! Dneska jsme s Šajdou konečně ochutnaly sushi. Ráno jsme vyrazily (chtěly jsme si dát polední menu, které však o víkedndech nevedou, jak jsme tam pak zjistili...) do Olympie s tím, že jsme měly 20% slevu od Báby. Největší problém bylo najít tu restauraci. Nakonec se nám podařilo najít alespoň plánek, dotykovej, takže jsme se to ještě musely naučit ovládat... No, nakonec jsme sushi bar našly, s velkým ostýcháním si sedly ke stolu, kde u nás byla pohotově číšnice, která nám přinesla jídelní lístek. Všechno tam bylo dost drahé, ale to už jsme předpokládaly před tím... Jak jsme zjistily, polední menu neměli a tak Šajda si dala Maki sushi Avocado a já Maki Sake. Přinasla nám předkrm, který nám chutnal pomalu víc než to sushi, ale nevadí (byl fakt hoodně dobrej :D), malé osmažené sushi, vevnitř byla krabí tyčinka, pod tím nastrouhaná mrkev se zelím. Čekaly jsme na sushi a při tom jsme se stresovaly, aby nám nepřinesli něco úplně jiného, ale naštěstí přinesli správné jídlo. Chvíli to ale trvalo, mezitím jsem si zkracovala volnou chvíli pozorováním páru u vedlejšího stulo. Asi byli na sushi taky poprvé, číšník jim všechno vysvětloval, jak se drží hůlky, jak se to správně jí a tk dále, což já jsem taky potřebovala vědět :D. Pak nám to přinesli. Šest sushi každé, vedle toho hromádka wasabi a hromádka zázvoru a pak ještě plátky něčeho žlutého, co už jsem zapoměla, co to bylo. Číšnice se nás zeptala na to, jestli jsme na sushi poprvé, nacož jsme se přiznaly. Vysvětlila nám, že do mističky, která tam byla připravená se nalije sójová omáčka a do ní se rozmíchá wasabi. To přesně jsme udělaly. Pak se do toho sushi namáčí. Snědly jsme si předkrm a pak jsme se pustily do sushi. Bylo to mooc dobré, akorát jednou jsem to sushi v omáčce s wasabi celé vykoupala a pak mi málem uhořela huba. Pak jsem si na to ještě dala zázvor, který taky zrovna nemiluju, ale přežila jsem to. Po chvíli jsem si všimla, že pán od vedlejšího stolu to vzdal a tak mu přinesli vydličku :D. Snědly jsme to a pak přišlo na řadu placení. Přinesla nám lístek v takových těch deskách. Já jsem na to byla zvyklá už z restaurací z dovolených s našima, Šajda to viděla poprvé. Pak se číšnice zdekovala a odešla. Nakonec jsme usoudily, že slevu asi nepoužijeme, ještě jsme jim tam nechaly dýško, páč to stálo 280 dohromady a dávat tam drobáky bylo blbý, takže super. Pak jsme šly nakupovat. Zjistily jsme, že v žádném obchodě teď neprodávají rifle s nízkým pasem, což Šajdu, která si nový rifle chtěla koupit, totálně doštvalo. Opustily jsme Olympii a jely do Vaňkárny. Kus od Vaňkárny jsme si nakoupily spoustu kravin (od gumiček po dárek pro Šajdinu ségru) a pak jsme hledaly gatě ještě ve Vaňkárně. Nic. Na uklidnění jsme si musely koupit ovoce v čokošce, já meruňky v jogurtu, slunečnici v bílé polevě a jablkový rolky a Šajda švestky v čokoládě a kokosový hrudky v jogurtu, pak jsem si ještě koupila sypanej čínskej zelenej čaj s jasmínem a valily jsme na trolej. Teď si tady piju čajík, jím slunečnicu, fetuju vonný tyčinky, kterýma jsem zasmradila celej barák (fotr za to sprdnul bratra... :D) a je mi fáájn... Zejtra ještě půjdu na zumbu a pak na zkoušku zpěvu... Béézva :D

Když si tak člověk čmárá...

15. října 2011 v 19:48 | Zewla |  Moje kresby
Pastelky jsou úžasná věc. Pastelky, tužka a guma jsou mí kamarádi a to už po dlouhatánskou dobu. Už jako malá jsem milovala omalovánky. Měli jsme jich doma obrovskou hromadu a já jsem celý den vymalovávala. Pak přišla éra fixek. Jenže fixky dokážou často zradit. Sice se nezlomí, ale brzy se vypíší. Navíc dělají příšerné mapy, nedá se s němi pořádně stínovat, prostě jsou na houby. Proto v poslední době fixy nijak nepoužívám, prostě je nemám ráda. Zato pastelky používám čím dál častěji. Když jsem začínala s pořádným kreslením doma (už si nečmáráte jen tak z nudy... dobře, čmáráte si jen tak z nudy, ale většinou víte, co chcete nakreslit...), používala jsem ze začátku nejdříve tužku nebo uhel. To bylo poměrně jednoduché a vyhovovalo mi to. Jenže u některých obrázků je to taky na houby. Potřebují být barevné, aby vynikly všechny detaily, vyšla najevo podstata obrázku a také to, jestli mají být optimistické nebo naopak pesimistické. A tak jsem začala vybarvovat pastelkama. Tím se toho dá hooodně moc zkazit. Můžete přetáhnou, splést si barvu nebo se vám to vybarvení prostě nelíbí a ve většině případů to nejde vygumovat. První pokusy dopadly špatně. Litovala jsem, že jsem to nenechala pouze černobílé. Ale po troše cviku už to bylo lepší, stálo to za to. Dodnes se mi daří vybarvováním věci kazit, ale častěji se mi to zase vybarvené líbí daleko víc, takže ten risk za to stojí. Důležité je mít pořádné ozeřávátko!!! (té nesmyslné věty na závěr si nevšímejte, jsem trochu mimo, to ta vonná tyčinka s vůní vanilky, kterou jsem si tady zapálila...)

Tenhle obrázek mám rozkreslený už hoodně dlouho, jenže pořád nemám čas ho dodělat. Zatím je to jen tužkou, z části momentálně obtažené, pak se vrhnu na vybarvování (samozřejmě pastelkama). Zatím tam pastelka není, ale chtěla jsem sem hodit nějaký obrázek, pokud možno nový, takže pokud můj blog neznáte, tak nějaké další obrázky mám ve složce Moje kresby, kde už jsou převážně vybarvené pastelkama... Jinak se nemůžu rozhodnout, jakou barvou mu vybarvím ten obleček... Teď především pro ty, co Kuro znají, aby poradili, jakou barvou mu mám vybarvit hadry (je to někdy po smrti Madam Red...).




Nákres

Až to dodělám, dám sem konečnou verzi, ale to si asi ještě chvilku počkáte...