Srpen 2011

Poznatky z "brigády"

27. srpna 2011 v 22:41 | Zewla |  Moje články
Tak čtyři dny jsem byla na "brigádě". Brigáda v uvozovkách je to z toho důvodu, že jsme si zaprvé moc nevidělaly a hlavně jsem to považovala spíš za dovolenou, než za brigádu. Ve středu v půl čtvrté si pro mě přijeli kamarádčiny rodiče i s Kubi a vyrazili jsme. Cestou jsme měli ještě zastávku v nějakým obchodě, kterej jsme málem vykoupili... Tak zajímavé, no :D. Tak kolem myslím šesté jsme konečně dojeli do Rokole. Pokud by se někdo snažil najít Rokoli na mapě... No, je tam, ale je to jen plácek, kde je Poutní dům a o kus dál klášter, víc nic. Brigáda spočívala v tom, že nějaká křesťanská organizace měla setkání rodin (ano, jsem věřící) a já s Kubi jsme měly hlídat jejich děti. Přijeli jsme na mši... Pozdě :D Mše to byla v rodiném kruhu a to doslova v takové miniaturní kapličce, kde byly jen ty rodiny s dětmi (4 rodiny, dohromady 9 dětí + já a Kubi a otec Oldřich - to je farář, pro porozumnění :D). Otec Oldřich nás hned uvítal, když jsme přišli pozdě na mši (asi se tam všichni znali...) a tak jsme zasedli do lavice. Před náma seděl chlapeček, kterého strašlivě bavilo na mě pořád dělat nějaké obličeje (jako například rybičku - kdo neví co to je, obraťte se na www.darkmiss.blog.cz :D) a podobně, z čehož jsem totálně nemohla (později jsem zjistila, že se ten chlapeček jmenuje Josef a má 3 roky). Následně jsme po mši vylezli z kapličky a všichni se zdravili, znali se, jen mě představovali. Pak véča, švédský stůl s tunou sýrů, což bylo přesně podle mého gusta a pak začala naše první práce, první hlídání dětí a to od 9 večer tak do 12, protože dospělí chlastali do noci :D. Děti byly uložené, většina spala, jen Josífek (píše se to tak? Vypadá to divně... Ale neva :D), jeho bratr Franta a jejich sestra Anička (dobře, tak ta ne...) nechtěli spát. A tak jsme šly s Kubi do akce. Seznámili jsme se a rozhodli jsme se, že Josífkovi přečteme pohádku. On nám podal knížku, kterou si vybral a byla to *chvilka napětí* enciklopedie lodí pro děti, takže vážně sranda mu to číst. Bylo to vážně doost zjednodušené, byly tam taková otvírací okýnka a podobně, takže to nebylo tak strašné, ale stejně zajímavá "pohádka před spaním". Pak už nedělali moc velkej binec a po nějaké době usli. A my jsme se tam začaly s Kubi nudit. Válely jsme se tam po chodbě a nakonec jsme skončily u takové menší posilky po tmě na chodbě, kterou jsme měly pak každý den (pár sklapovaček, nějaké to protáhnutí a tak, nic moc velkého, ale aspoň něco). Tak v deset se přiši podívat rodiče na své ratolesti. Rozárka (ta má tak rok a půl) se chvilku před tím vzbudila a začala brečet a tak jsme ji trochu uklidňovaly. No, naštěstí pak přišla její mamka. Po pár minutách se zas vrátili dolů a tak jsme pokračovaly ve hlídání... Další den jsme vztávaly v 7:10. Jenže jsme netušily, že v 8 je mše, takže takový slušný trty opět :D Ještě, že byla v opravdu mini kapličce pár metrů od budovy, kde jsme bydleli. Noo pak snídaně a od 9 hlídání dětí. Já jsem si vzala na starost ty dva menší - Rozárku a Tomíka ( tak nějak kolem 2 let, asi tolik ani neměl...). Rozárka byla celkem v pohodě, ale Tomík si vyžadoval mámu. Naštěstí tam měl starší sestřičku, která se o něj postarala a na konci už byl v pohodě a hrál si se mnou. Hlídaly jsme je do 12, do oběda a pak je měli celý odpoledne dospělí. Jeli na výlet a tak. Já jsem s Kubi a jejíma rodičama jela taky na výlet a to do Babiččina údolí. Večer jsme se vrátili. Pomohli jsme otci Oldřichovi s krájením hub a on nám tak různě povídal (je to skvělej vypravěč, navíc má ůžasně uklidňující a přitom zaujímavej hlas a celkem jsem si ho oblíbila). Pak véča a opět hlídání dětí. Opět zlobil Josífek a tak jsme mu opět četly. Odmítla jsem mu číst další dvě enciklopedie, tentokrát už ani ne dětské a tak mi podal nějakou dobrodružnou knížku, myslím Boj o ostrov se to jmenovalo. No, byla to pěkná nuda a moc se mi to nelíbilo. Josífka to taky zrovna moc nebavilo a tak si pořád hrál s plastovým nožíkem, kterým řezal plyšové kočce ocas a dělal, že ho jí. Z toho jsem totálně nemohla, vypadalo to vážně doost vtipně. Pak šel spát a my jsme si daly večerní posilku a pak jsme se v 10 vzdálily. Další den v 8 snídaně, od devíti hlídání do 12 a odpoledne zase na výlet. Tentokrát byla celkem změna. Měly jsme s Kubi jet do Adršpachu. Rodiče nás tam měli vyhodit a pak nás zase vyzvednout. Od otce Oldřicha jsme dostaly úkol, že mu máme koupit krystalovou jeskyňku (samozřejmě jsme dostaly i peníze a za zbytek jsme si měly koupit zmrzlinu). Jenže pak Kubi napadlo, že by jsme mohly vzít Cassie s sebou, protože jsme nebyli daleko od Náchodu(a?) a tak jsem jí zavolala... Noo zavolala... S tím signálem to tam bylo vážně doost komplikované, takže jsme se teda jakštakš domluvily a nakonec mohla. Vyzvedli jsme ji v Náchodě a pak nás vyhodili v Adršpachu. Hmm naše orientace nebyla nejlepší, takže jsme si čtyřikrát obešly jezírko, než jsme se dostaly k nějaké pořádné skále a nestihly jsme skoro nic, ale to byl detail. Popovídaly jsme se a viděly jsme se, to bylo hlavní. Asi tak po hoďce a půl jsme vylezly z Pokladny 1 a hledaly jsme jeskyňku. Měli samé malé a tak jsme šly ještě k Pokladně 2. Tam měli ještě menší. Tak jsme se vrátily a koupily tu za 130 myslím a taky jsme si koupily zmrzku a Cass ledovou tříšť. Pak nás vyzvedli, vyhodili jsme Cass v náchodě, pak jsme nabraly jednu sestru kdesi v háji a pak jsme jeli zase na mši zpět do Rokole. No, opět jsme přijeli trochu později. Otec Oldřich měl zrovna kázání o té jeskyňce a Kubi ji prozřetelně nechala v autě... Detail... Večer opět hlídání, opět jsme čatly Josífkovi, tentokrát enciklopedii významných bitev. Četly jsme mu o Bitvě tří císařů, kde měli napsané Blažovice jako Blažkovice, což nás totálně naštvalo... Hmm, Josífka to opět moc nebavilo, ukazoval mi co tam má a říká: "Tahle enciklopedie lodí je moje! Mám ji moc rád. A pak je ještě tenhle nožík můj." Já: "A ten máš na co?" Josífek: "Na kočku!" řekl s přesvědčením a začal ji opět krájet a dělat, že ji jí :D. Pak opět spal. Další den opět v 8 snídaně a pak hlídání dětí do třičtvrtě na 11. Rozárka měla hysterický záchvat, vůbec s náma nechtěla bejt a nechtěla ani svou sestřičku Anežku (5 let) a tak musela být s mámou. Zato Tomík si už zvyknul a tak neměl žádnej problém a spokojeně si s náma hrál. Venku. Já jsem hrála s Josífkem, Viktorkou (nevim, myslím, že tak 5) a Anežkou hry, Anežka si jetě kreslila tričko. Pak se šli převlíct a šlo se na mši. Obnovení manželských slibů. Bylo to dost zajímavé a taky to bylo hezké zakončení celého toho pobytu. Pak obídek, zákusek, dostaly jsme poděkování v podobě bombošky já s Kubi, otec Oldřich a Kubičiny rodiče (ti to vedli) dostali flašku a sestra Anna dostala nějaký čajík, ze kterého byla naprosto nadšená. A pak někdy po mega úklidu jsme vyrazili. Ještě jsme navštívili pro mně naprosto neznámou paní, kamarádku Kubíčiných rodičů a vecpali jsme se k nim do baráku. Novostavba, měli to naprosto úžasně udělané, celé v moderním stylu, přesně podle mých představ. Nevím proč, ale celou tu dobu jsem si tam připadala jako ve hře The sims :D. Pak domů. Domů jsem přijela v půl 8.

Pár detailů:
*Rozárka byla s Tomíkem naprosto dokonalá první den, kdy si vzali každý dvě plastové lžičky a asi tak půl hodiny dělali, že jí z talířů, položených ve sloupečku na pultíku.
*Při úklidu byli všichni hotoví z "baletu se smetáky" (děti uklízely).
*Kubičiny rodiče mají 8 dětí. Všichni jsou strašlivě chytří, všichni co na to mají věk chodí na gymnázia, případně na výšky a všichni jsou strašlivě hodní a slušně vychovaní, což vážně není moc spravedlivé :D
* Až na Kubičiny rodiče to byly rodiny učitelů, teda spíš profesorů, páč učili na gymplech, nejvíc jsem si oblíbila zeměpisáře Michala (měl za syna Josífka), což bylo vážně vtipné (nesnáším zeměpis).
*všechny děti tam byly úžasně hodní a slušně vychovaní. Až na ty dva nejmenší, kteří chtěli mámu s němi nebyl žádný problém.

Krásný pozdrav z tábora

21. srpna 2011 v 16:47 | Zewla |  Moje články
Táákže. Měli jste už někdy myší hnízdo v botě? Ne? Buďte rádi. Už jsem tu psala o tom, že mi myšičky rozkousaly dvě trička. Jenže jako by toho nebylo málo, přijedu si z tábora a po 4 dnech se konečně donutím k tomu vyklidit si boty z igelitky z tábora a co tam nenajdu? Hnízdečko s pěti krásnejma, z toho dvěma mrtvejma myšičkama. Dokonalost sama. Nejdříve jsem myslela, že mě jebne. Pak jsem je vyhodila z baráku a s rozkousanou botou jsem šla do sklepa. Tam jsem objevila další myšičku, naštěstí živou. No, botu už nemělo cenu zachraňovat a tak letěla do popelnice, stejně, i kdyby nebyla tak rozkousana, tak bych si ju na sebe už asi neobula. Jen doufám, že na to nepřijde moje milovaná maminka, která mě v poslední době tak dokonale vytáčí, grrr.... Asi by jí z toho jeblo... Hmmm :D No, zřejmě ještě nějakou dobu nebudu mít myšičky zas tak nějak v oblibě....

A jak bylo na táboře?

19. srpna 2011 v 23:49 | Zewla |  Moje články
Tuhle otázku jsem za poslední dva dny slyšela už mnohokrát... Rozhodla jsem se to sem shrnout trochu jiným stylem a způsobem... No tak uvidíme, jak se mi to podaří...

Co se můžete naučit, dozvědět, zažít a tak dále na táboře...

Vzhledem k tomu, že jsem si chtěla psát seznam už na táboře, ale nakonec jsem s tím ani nezačala a půlku věcí jsem zapomněla to sem budu psát jen tak ladem, skladem, nebude to postupně a nebude to mít hlavu ani patu... Noo a pravděpodobně sem budu věci přidávat, když si na něco dalšího vzpomenu...

Že vaření pro 40 lidí, z toho pro 15 nenažranejch vedoucí a pro 25 dětí není až taková brnkačka, jak jste si mysleli.
Zjistíte co znamenají různé táborové zkratky a začnete je hojně používat. Například Téčko - čaj, Béčko - Becherovka a to, nad čímž jsem přemýšlela deset minut než mi to došlo, Esko - slivovice :D
Přestanete mít tak v oblibě palačinky, po tom co jich 120 smažíte s dalšíma třema holkama na třech pánvičkách 4 hodiny a především vás nejvíc dosere, když se vás každej druhej ptá s jakou marmeládkou ta palačinka je a že to mají všichni snězený za 5 minut...
Dozvíte se, že neumíte ani uvařit polívku z pytlíku... Když vás za ni s Vendy (druhou kuchařkou) vymáchali borci v potoce... :D (nevím, jestli to nebylo za ten speciální česnekovej špíz, i když ten Džura později okomentoval slovy, že byl moc dobrej... :D)
Podaří se vám za pomocí žiletky přivázané na nabíječce od mobilu vytáhnout stříbrnej prstýnek zpod podlážky od stanu a to v 10 večer...
Zjistíte, že je možné vytáhnout z podlážky stanu mini paměťovou kartu od mobilu za pomocí zohnuté lžičky přidělané na klacíku gumičkou a že ten stejný vynález se dá využít i jako skvělé drbátko...
Poznáte, že se opravdu nedá usnout, když vám někdo od půl 4 ráno 8x zvrací za stanem...
Vážně váš naštve, když vám někdo 5x ukradne kyblík na zvracení během jednoho dne :D
Dostane vás, když zjistíte, že máte dokonce i zvukový halucinace a to takové, že slyšíte svou známou písničku úplně jinak než normálně a další den zní úplně normálně jako před tím...
Zjistíte, že i po jen 3 hodinách spánku za den dokážete mít dobrou náladu a dokonce si celý dopoledne zvládnete zpívat jeden verš a dokonale tím vysírat všechny kolem :D
Pochopíte, že dvě holky nemají na zlití kýblem vody jednoho Džury, i když jste v právu... Zvlášť po tom, co se k němu přidala půlka kluků z jedné skupinky, která byla nadšená z vodní války a už vůbec ne po půlhodinové vodní válce v potoce proti nim. A zjistíte, že vážně není nic příjemného mít ve vlasech a na oblečení to bahno z potoka a už vůbec není příjemné se následně celá umývat v korytě studenou vodou po tom, co naštvaný hlavní vedoucí prohlásí, že vám rozhodně sprchu nezapne... :D
Následně se poučíte, že po půl hodinu po tom, co se převlečete z mokrého oblečení, není dobré stříkat na Džuru vodu z mokrých rukou, protože vám to vrátí... A to ve větší míře, než by se vám líbilo... Ešákem vody... A pak se můžete jít převlíkat znova...
Vážně vás pobaví, když zjistíte, že polovina věcí na prádelní šňůře je vaše a Vendy, protože za ty dva dny už jste byly dvakrát zmáchány v potoce a dvakrát slité kýblem, případně ešákem vody...
Vážně se vám přestanou zdát myšičky tak roztomilé po tom, co najdete v báglu dvě rozkousaný trička, nemluvě o té spoustě hoven na madračce... Myšice... Chráněné, nesmí se zabíjet...
Zjistíte, že ta voda, co vám před tím tak nechutnala chutná v sauně opravdu výborně. A taky to, že na táboře si můžete postavit saunu a potřebujete k tomu jen pár ohebnejch větví, plachtu, hoodně nažhavený kameny přímo z ohniště a kastrol vody, kterou ty kameny budete následně polívat. Stálo to za to a sauna v aquáčích se může jít zahrabat...
Zvládnete celou noc poslouchat tu samou písničku dokola a dokážete se z toho nezbláznit a ještě pořád ji mít v oblibě...
Uvidíte doost krutý vosy, které si uštípou kus kuřecího masa a odlítnou si s ním do hnízdečka
Dokážete 18 dní jíst z "psího ešusu" (rozhodně tak vypadal) a zvládnete přetrpět i všechny ty pohledy, když si vytáhnete z ničeho nic čínské hůlky a začnete s něma jíst oběd.
Pochopíte, že jste asi nějací vadní, když po vás jede už druhý o dost starší borec, vedoucí, a přibližně stejně starej borec se po vás ani neohlídne... I přes to vás to ale potěší, protože po vás jede alespoň někdo, že...
Zjistíte, že česnek se dá vážně narvat naprosto do všeho, když tím chcete naštvat jednoho Džuru... Například se dá vylouhovat v čaji, jde ho taky nenápadně ukrýt do pudingu, dá se nabodat na špíz a dokonce mu můžete položit i česnekovu pastu vedle hlavy, když spí u ohně s ostatníma. (Tu pastu si vzal na památku domů. A prohlásil, že když tu sklenici s pastou otevřel ve stanu, Jura ho kvůli tomu smradu s tím okamžitě vyhodil. A Vojtovi to prý málem vypálilo všechny chloupky v nose, když si k ní přičichnul... Já to s Vendy ochutnávala a myslela jsem, že se z toho zbleju :D Bylo to příšerně slaný a doost to pálilo :D)
Poznáte, že je možné přežít 18 dní bez netu, komplu, splachovacího záchodu a spousty dalších věcí.
Zjistíte, že na starém rčení "Co se škádlívá, to se rádo mívá." přece jen něco bude...


Zbytek asi někdy příště, jsem mooc utahaná a nemyslí mi to... :D Každopádně jsem si to tam parádně užila :D

A opět pryč....

2. srpna 2011 v 0:36 | Zewla |  Moje články
Táákže, opět se s vámi a obecně s celou civilizací loučím. Zejtra jedu na 17 dní (počkat, už dneska?!) na tábor... Ehm, naštěstí jsem nalezla jednu zřejmě spřízněnou duši... Uvidíme :D Začaly jsme si včera psát, dneska to nakupování (jo, jo :D výhoda, když je někdo tak strašlivě komunikativní... :D někdy až moc...) a asi jsme si celkem padly do noty. Je taky takovej totální pošuk, sice ne v tom stylu jako já, ale prý má kamarádku naprostou japanofilku, takže už aspoň bude na ty moje japanofilní výjevy zvyklá... :D Noo tak budu odříznutá od netu a všeho... A hlásí špatný počasí a budu vařit pro víc jak 40 lidí... Asi se z toho zblázním. Jako dneska... včera :D ten čas :D jsme byli nakupovat jídlo na tábor v Makru. Obě dvě jsme měly pořád totální lochy, no bylo to tam vážně dost vtipný... Když táhnou 3 lidi každej jeden naprosto narvanej košík, všechno to tam furt blokujou a tak, je to fakt super :D A asi budu mít po tom... včerejšku svaly aj bez posilky :D (vézt 40 litrů mlíka, 7,5 kilo jablek a tunu dalších věcí je fakt sranda :D). Tak jako jsem totálně mrtvá, ale musím se ještě podívat na 30 díl Prince of tennis anime, takže tak... No nic. Držte nám palce, ať to přežijeme, ať máme hezký počasí a ať nám tam nezhyne žádný dítě... ani vedoucí... :D Mějte se fanfárově a za 17 dní nashledanou! :D
Vaše Kláša (Kakšó) :D
Pppppp ♥ :D XD