Květen 2011

Laurie's blues

27. května 2011 v 17:28 | Zewla |  Herci
Tákže, dlouho jsem sem nic nenapsala. Nevím, jestli za to může můj mizerný prospěch nebo moje naprosto nekreativní karma v tomto ohledu, ale každopádně jsem se rozhodla to napravit. Jestli vám nadpis nic neřekl, hned se vám pokusím ho vysvětlit.
Určitě znáte Hugha Laurieho, minimálně ve spojení s doktorem Housem nebo otcem Myšáka litlla Stuarta. Každopádně moc lidí ho nezná ve spojení se zpěvem. Samozřejmě, kdyby jste se jím nějak víc zabývali (jako já...), tak by jste zjistili, že za svého mládí dělal na takových krátkých skečích (netuší, jak se to píše... :D), prostě krátkých humorných scénkách a že si v nich občas zazpíval, ale nikdy nenatočil žádnou desku. Až teď. Jak řekl v jednom rozhovoru, pořád to odkládal a až nyní, kdy už je mu kolem padesátky si řekl: "No, dobrá, možná by to i šlo...". A rozhodně to teda šlo. Já jsem nikdy nebyla moc velký fanda bluesu, i když jsem občas nějaké písničky tohohle stylu poslouchala a nikdy mi nevadil, ale po poslechnutí jeho desky jsem si ho oblíbila. Opravdu skvělá práce. Na bluesu se mi nejvíc líbí to, že narozdíl od těch moderních sraček to má nějaký smysluplnný text, na čem mi v poslední době záleží čím dál víc a víc (asi to bude tím, že moje angličtina se přece jen trochu lepší... V poslechu... Mluvení jde do kytek :D). Můj otec vždycky říkal mé mamince, když si oblíbila nějakou americkou písničku a rozplývala se nad ní, jak je úžasná: "Hmm, kdyby jsi věděla, o čem to tam zpívá, už by se ti asi tolik nelíbila...". Sice jsem tomu většinou moc nerozumněla, ale dost často se tam objevilo slovo "bitch" a "fuck" a hned mi to bylo jasné, takže asi tak. No nic. Dál. U Laurieho poznáte jednu věc a to jsou emoce. Do všeho, co dělá jich dává strašně moc a to dokážu dost ocenit. Možná kvůli tomu, že už hoodně dlouho zpívám (opět to za moc nestojí, ale hlavně, že něco dělám... :D) poznám, jestli si to lidé užívají nebo to dělají třeba jen pro peníze a to už podle hlasu. A on si to zaručeně užíval a to pořádně. To tu písničku taky o hodně zlepší. No, už tu o tom nebudu básnit, dám sem nějaká videa a posuďte sami (jo, vím, že většina má v oblibě úplně jiný hudební styl, ale podle toho neodsuzujte :D).


Jedna o policejním psovi :D Bezvadná :D


Tady téhle rozumím skoro celé a ten text je super :D V poslední době si pořád prozpěvuju jeden verš: "Give me a cool drink of water before I die (jestli jsem tam něco napsala špatně, tak se omlouvám, to jsem celá já :D)




Taková hodně akční a ujetá :D

Taky skvělá :D

A tady se mi nehorázně líbí ta předehra (což je skoro půlka písničky :D). Je taková tajemná a smutná... Prostě dokonalá a skvěle se u ní přemýšlí :D

Konec světa se nekonal... Opět

21. května 2011 v 23:30 | Zewla |  Moje články
Takže, snad každý slyšel o tom, že má být dnes konec světa. Povídali si o tom snad všichni. Já jsem to okomentovala tak, že si ten poslední den vážně uřžiju, protože budu celej den makat. Celej den jsme makali, dost jsem si to ale užila a skvěle jsme to věechno okomentovali. Pořád jsem si říkala, že jestli ten konec světa bude, tak až po tom, co to doděáme. Jen jsme dodělali práci, co jsme měli, nasedli do auta a začalo pršet. Strašnej slejvák. "No a už je to tady... Konec světa se blíží :D" nezapomněla jsem to okomentovat. A zase nic... Já na tyhle věci moc nevěřím, nepředpokládala jsem, že se to vyplní, ae bylo by aspoň nějaký vzrůšo... Upřímně já pořád doufám, že po smrti nás čeká něco lepšího a budu tomu věřit, nikdo mi to snad nerozmluví, takže se momentálně smrti moc nebojím. Spíš se na ni trošičku těším, ale žádná sebevražda nebo zbyzečný riskování... To je mi taky proti srsti...
Takže konec světa očividně nebyl... Budeme si muset počkat na rok 2012... :D

Rango

19. května 2011 v 16:35 | Zewla |  Johnny Depp- filmy
Takže, další film Johnnyho Deppa do sbírky. Osobně jsem ho viděla už před asi tak měsícem, ale nějak jsem se neměla k tomu, napsat sem obsah, takže jdu na to až teď.
Rango byl obyčejnýmchameleonem, který žil v akvárku. Každý den pro něj byl rutinou, pořád to samé a tak si musel vymyslet nějakou zábavu. Často proto vymýšlel fantastické příběhy a potom si je sám přehrával ve svém akvárku. Nešťastnou náhodou ale při jedné cestě na dovolenou vypadne z auta ze svého akvárka a octne se uprostřed pouště o které vůbec nic neví. Zapomocí různých zvířat, které cestou potká se mu podaří dostat až do nejbližšího města se jménem Prach. Největším problémem je tu voda. Neustále je jí tady nedostatek a momentálně je městečko v obrovské krizi, protože voda, která byla uchovávána v bance je už skoro na dně. Rangovi se podaří náhodou odehnat místního ranaře a dokonce zabít jestřába, který už dlouho obtěžoval jejich město. Tím si vysloužil obrovskou úctu u místních obyvatel. Ještě jim napovídal spoustu vymyšlených příběhů o jeho hrdinských skutcích a tak mu nakonec předali šerifskou hvězdu a Rango se tak stal šerifem města. To byla sice pro něj pocta, ale nebylo to zrovna nejlehčí povolání. Jako šerif se musel postarat o to, aby se do města navrátila voda a taky se musel zbavit všech zloduchů. Místo toho se mu ale podaří dát povolení zlodějům na ukradnutí zbytku vody a tak musí napravit svou chybu. Jenže obrovskou láhev s vodou před tím někdo vyprázdnil, takže vodu nemají ani lupiči, ani město. Rango tuší, že je za tím mnohem víc. Za vším stojí místní starosta a jeho kumpán chřěstýš, kterého se všichni bojí. Chřestýš také odhalí jeho malé tajemství a to to, že si všechny ty hrdinské příběhy vymyslel. Rango tak opouští město. Netuší, kde má sehnat vodu a navíc po tom, co had všechno vyzradil už se stydí ve městě zůstat. Podaří se mu dostat přes druhou stranu silnice, což není zrovna jednoduché a dostane se až k nějakému městu a tam pochopí, kam se všechna voda městečka Prachu poděla. K lidem. Rango pochopí celý ten problém s vodou. Za všechno mohl starosta Prachu a jeho kumpán chřestýš. Starosta chtěl pokrok města a nelíbilo se mu pořád žív t době kovbojů, která už byla jinde dávno pryč. Do města vedlo potrubí s vodou. Kařdý týden do města přivádělo vodu, ale najednou přestalo. Starosta ho totiž vypnul. Lidé museli prodat všechny své pozemky starostovi, protože už neměli peníze, které dali všechny za vodu, které bylo nedostatek. Zůstával neprodaný jen jeden a to pozemek podivné chameleonky Fazolky, Rangovy nové lásky. Rangovi se podaří spustit vodu a vrátí se do městečka Prach. Tam se mezitím snaží starosta s chřestýšem dostat pozemek od Fazolky násilím. Rangovi se podaří všechno objasnit občanům a vymyslet skvělý plán, který mu ale nevyjde a tak jsou zajati. Starosta se pokusí zbavit chřestýše, to mu ale překazí Rango s Fazolkou, kteří se dostanou ze zajetí. Všechno to dopadne dobře, chřestýš se odplazí i se starostem a nechá jejich městečko být, navíc občané mají teď vody víc než dost díky Rangovi a Rango si může v klidu žít s Fazolkou.


Oktaváni! Maturita volá!!!

17. května 2011 v 20:01 | Zewla |  Moje články
Některým už začala, jiní se ještě pilně připravují ve Svatém týdnu, který jak řekla naše paní ředitelka není k opalování, ale k učení. Asi tak před týdnem jsem s ní o tom dělala rozhovor, takže se teď považuji za člověka, který o tom něco ví, i když ho maturita čeká až za 3 roky... Néé, už za 3 roky... :D

Pokud jste maturanti, přeji vám upřímnou soustrast a především hodně štěstí a cíly (havně té psychické, fyzická vám bude na dvě věci, leda, že by jste se rozhodli dát nějakému z učitelů přes hubu, ale to rozhodně nedoporučuji... :D).
Na našem gymplu se bude maturovat příští týden. Uzavřeli to samozřejmě Posledním zvoněním, které měli letos na pátek 13., takže to bylo správně temné a děsivé. Nejdříve jsme jim přispěi na večerní chlastaču, za což jsem získala srdíčko na čele namaované rtěnkou, pak jsem získala ještě požehnání gelem na vlasy na čelíčko a kus vlásků a pak ještě kýbl svěcené vody na hlavu. To nemluvím o těch všech sprejích, malovátkách na obličeji a vodní pistoli, kterou nás neustále kropili. Letos byli velice kreativní, ať už hoodně propracovanou výzdobou (tu pavoučí síť ještě pořád máme přes celou třídu a kučky jsou také na většině míst...) a také bojovkou, kterou si pro nás připravili - museli jsme vytáhnout kameny z kbelíku s tekutinou, která připomínala zvratky, jak barvou, tak konzistencí a prostě vším, složení je neznámé i výrobcům. Okomentovali to slovy, že tam prostě naházeli všechno, co doma našli a vzniklo z toho tohle... Přišlo i na prodej Odpustků, což byly papírky (pravděpodobně je zabavili profesorům, kteří je používají na písemky :D, my si z nich skládáme jeřáby... :D), na kterých byly napsané odpustky stylu: "Jedenkrát vám může v hodině matematiky zazvonit mobil a nic se vám nestane =) nedostanete důtku." nebo další "Určitě míváte v hodinách hlad a tak tu pro vás něco máme. Jedenkrát můžete jíst v hodině zeměpisu, cokoliv, v jakémkoliv množství :D." a tak podobně. Dražili se a mohli jste je získat buď za to, když jste jim něco dali nebo třeba řekli básničku, zaklikovali a tak podobně. Došlo i na situace, kdy jeden kluk nejdřív slíbil svou velkou svačinu (asi tak 5 rohlíků + něco k nim, už nevím, co to bylo, + pití), u dalšího odpustku slíbil půl tlačenky v pondělí a všichni už čekali na to, kdy u toho dalšího slíbí půl prasete, ale k tomu nedošo. Vyslechli jsme si skoro celou Polednici, podívali se na klikování a taky si poslechli hádání našich profesorů, kdo získá odpustek "Nemusíš mít okraje v sešitu biologie na 20 stranách", výše šla až na 103 koruny, víš už nešli... :D Každopádně jsme si to užili, i když jsme byli všichni pořádně zmalovaní (tu zelenou věc na ruce jsem umývala ještě 3 dny) a celí mokří, ale to nikomu nevadilo. Přece jen už jsem to zažila popáté a asi jsem si zvykla...
Každopádně letos se mi bude po většině oktavánů stýskat - jak se říká, náš gympl je jedna veká rodina a začínám to taky zjišťovat - a to především po těch, se kterými jsem strávila tolik hodin v dramošu nebo s dalšími, se kterými se znám s TGT a podobně. Budete mi chybět!
A teď k maturitám obecně... U nás se madší studenti radují max z toho, že budeme mít alespoň na některé hodiny supl (naše třída klasicky nemá skoro žádný, že?!), ale jinak... Volno nám nedají... Každý den budu potkávat nervźní tváře oktavánů, ktří buď sedí na gauči a nervózně si okusují nehty nebo se snaží ještě něco dodrtit. Každopádně, většina je dost nervózní a já jim to ani trochu nezávidím. Upřímně si myslím, že naši gympláci si zaslouží udělat skvěle maturitu nejvíc ze všech, protože náš gympl je prostě náš gympl a když už se dostali až tak daleko, tak musejí být vážně hodně dobří... Hoodně těžké je se vůbec k nám dostat a ještě těžší vydržet. Měla jsem už hodně chvil, kdy jsem to chtěla zabalit. Kamarádky si lítaly po venku, flákaly se a já se musela už od začátku 6 pořád jen drtit a pokračuje to do teď. Ale když to zase porovnám, jsem vděčná za to, že jsem se k nám dostala. Nejen, že jsou tam skvělí lidé a profesoři, ale taky jsem vděčná za to, že jsem neskončila jako většina mých vrstevníků (tzn. někde ožralá, zhulená, znásilněná a ještě k tomu vyhozená ze školy a především bez budoucnosti, neříkám, že tohle je všechno najednou, ale mnoho z mých bývalích spolužáků má alespoň jednu z těchhle vlastností) a taky jsem moc vděčná za to, že mám takový rozhled. Už se nenechám jen tak něčím obalamutit a skoro na všechno mám nějaký argument a za to taky vděčím naší škole. Každopádně maturita je u nás hoodně těžká a upřímně se jí děsím už teď a to ani nevím, jestli se do té oktávy dostanu... Ke státní maturitě jsem slyšela už tolik záporných komentářů, že vážně nevím, co si o ní mám myslet, takže to raději nechám na těch, co si to prožijí.
Ještě na závěr znovu, hoodně zdaru a pevné nervy, pokud maturujete!

"Nemůžu, jdu s někým jiným..."

7. května 2011 v 20:26 | Zewla |  Moje články
Když se řekne nevěra, člověk si asi představí nevěru partnera. S tím nemám zase tolik zkušeností a tak jsem se rozhodla pojmout to trochu z jiného soudku.